Pan Black

15. září 2009 v 17:11 | Paddy |  Tajemství domu Blacků
Ahojky všichni. Tak jsem se k tomu psaní konečně dokopala a přidávám další kapitolku k Tajemství. Není sice nijak převratně dlouhá, ale na víc jsem se prostě nezmohla




Pan Black

Vzbudila jsem se dost pozdě, ciferník mých hodinek ukazoval půl dvanácté, ale to je celkem logické vzhledem k tomu v kolik jsem šla včera (dneska) spát.
Rychle jsem se oblíkla a vydala se dolů.

Na chodbě jsem se ale srazila s panem Blackem.
"Dobré ráno," pozdravila jsem sotva slyšitelně a sklopila oči. Právě jsem si vzpomněla na včerejší incident a paní Blackovou.
Její manžel mě teď doslova propaloval očima, ale pak jen kývl ,ať jdu s ním do jeho pracovny.
Musím přiznat ,že v tu chvíli jsem měla dušičku táááákhle malinkou.
Pracovnu měl sice hezkou ,ale mě v tu chvíli více trápilo to, co se mnou určitě chce probrat.
Doufám, že to nehodlá probírat ručně!
"Sedni si," pokynul mi.
Posadila jsem se do velkého pohodlného křesla a ustrašeně na něho koukala.
On si mě ale vůbec nevšímal, aspoň to tak vypadalo a civěl do ohně.
Po nějaké době, mě to připadalo jako celá věčnost, se na mě konečně koukl a zeptal se.
" Jseš v pořádku Amando?"
Překvapeně jsem zamrkala. Čekala jsem všechno. Výhružky, nadávky, nějaký ten cruciátus za ten včerejšek a on se mě normálně zeptá, jestli mi je dobře! Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem přikývla.
Zase zavládlo ticho.
"Ty máš vlastního skřítka ,viď?" ozval se najednou.
Byla jsem čí dál tím víc překvapená. Nejdřív ta starost a teď tohle! Odkud doháje ví, že mám skřítka. "A-ano mám," vykoktala jsem šeptem.
"Určitě se divíš, jak o tom vím," usmál se na mě.
"Vím o všem, co se děje v mém domě. Dokonce i o tom, že jsi včera byla u mého syna."
Lehce jsem se zachvěla.
Jestli ví i o tomhle tak je to v pr...háji. Jen doufám, že to neschytá Sirius.
"Možná by bylo lepší, kdybys se s o tom skřítkovi nikomu nezmiňovala. Víme přece, co umí závist. A pokud jde o Siriuse....." povzdechl si a zadíval se z okna.
"Schvaluji tvé chování. Sirius není špatný člověk. Potřebuje společnost, ale s Walburgou nic neudělám. Je zkrátka moc tvrdohlavá," nepatrně se zašklebil.
Pak se na mě trochu provinile podíval.
"Proč nemáte Siriuse rád?" vypálila jsem nejednou.
Pan Black si povzdechl.
"To není pravda, že ho nemám rád. Je to můj syn, já jen......" odmlčel se jakoby hledal ta správná slova.
"Walburga je silná čarodějka," hlesl tiše.
Nechápavě jsem na něho vyvalila oči.
Znovu se ni podíval do očí.
"Mám ho rád, moc rád, ale nemůžu se Walburze postavit. Ani nevíš jak jsem na Siria pyšný. On to dokázal, dokázal se ji vzepřít, kdežto já nemám odvahu."
Mluvil tak tiše, že jsem ho téměř neslyšela. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, vždyť všechno ,co mi tady teď řekl ,zní tak neuvěřitelně. Dost dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale pak se mi podíval do očí a já měla jasno.
Viděla jsem to v jeho očích, tu lásku, tu bolest, bezmoc.
Chápala jsem ho, ale najednou odněkud přišel vztek.
"Takže vy jste zásadně proti tomu ,co ta stará čarodějnice dělá a stejně nezasáhnete?! Necháte ji ,aby Siria mučila?! Jen tak? Víte co jste?! Obyčejný srab! Nechat týryt vlastního syna! Proboha jak moc musíte mít pokřivený charakter aby jste to mohl připustit?! No tomu se teda říká rodičovská láska! Fakt je mi Siria líto, vyfásnout takovouhle rodinu! To je teda výhra! Jak si myslíte, že mu asi je?!"
Celou dobu, co jsem na něho křičela na mě jen koukal. Nepokusil se mě zastavit ,ani
jinak umlčet a myslím, že to bylo právě to, proč jsem zmlkla.
Po chvíli trapného ticha se ozval.
"Já vím. Vím, co mu dělá a vím ,že bych mohl zasáhnout. Ale taky vím, že kdybych zasáhl zabije mě má manželka. A když mě zabije nebudu moc vždycky poslat skřítky ,aby Siriovi pomohli. Vím ,že jsem srab. Nemám odvahu se ji postavit, ale snažím se mu aspoň pomoct."
Pak jsme dlouho na sebe koukali a přemýšleli o slovech toho druhého.
Chápala jsem ho a zároveň mě děsně štval. Siria jsem znala jen krátce a přesto mi přirostl k srdci. Bylo mi ho tak líto.
Moje rodina sice taky nebyla nijak úžasný, ale aspoň jsem věděla, že mě maj rádi.
Ale co s tím nadělám?
"Děkuji ,že jste mi to řekl," ozvala jsem se do ticha.
"Vážím si vaši důvěry a slibuji ,že Siriovi budu pomáhat jak jen to půjde."
"Jsem rád, že si rozumíte. Jestli chceš můžeš jít. Myslím, že se za chvíli bude podávat oběd."
Usmála jsem se na něho a už už jsem chtěla odejít, když mě zastavil.
"Byl bych ti velmi vděčný, kdyby tenhle rozhovor zůstal v téhle místnosti. Nemusí o tom nikdo vědět," usmál se a pak mě propustil.

Dolů jsem nijak nespěchala. Jednak tam byli ostatní a jednam jsem měla z toho ,co jsem se dozvěděla v hlavě pěkný chaos. Musela jsem si trochu urovnat myšlenky.
Jedno je jisté - mám v panu Blackovi oporu. Vím, že on mě krýt bude, když to budu potřebovat.
Ale stejně je to srab!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 16. září 2009 v 19:42 | Reagovat

Krásné, škoda, že tak krátké. Nechtěla bys spřátelit? Jestli jo, tak mi pls pisni na blog, ju?:)

2 Sawarin Sawarin | Web | 17. září 2009 v 23:15 | Reagovat

Supr.. Moc pěkná kapitola, moc pěkná povídka.. Už se těším na pokračování..:)

3 Paddy Paddy | 18. září 2009 v 7:27 | Reagovat

:D

4 Šílenej Šílenej | Web | 21. ledna 2010 v 20:28 | Reagovat

starej Black je podpantoflák, zabte mě :D  :D  :D

5 Hermiona Grangerová Hermiona Grangerová | Web | 16. dubna 2010 v 19:01 | Reagovat

[4]: :-D  :-D  :-D

6 Beltrix Beltrix | Web | 8. ledna 2011 v 15:54 | Reagovat

Black je srab, to je jistý, zvlášť když na sebe nechá řvát malou holku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy