Poberta a flaška whisky není dobrá kombinace

1. března 2010 v 15:53 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojte,
fakt se omlouvám za nechtěnou pauzu, ale internet si usmyslel, že se nebude honit a tak jeho rychlost klesla na bod mrazu. Nevyprodukoval ani blbej seznam, takže jsem si o Blogu mohla nechat jen zdát. Ale zdá se že se nám umoudřil, takže jsem tady i s další kapitolou k AP. Tentokrát bych ji chtěla věnovat Luckie, jen tak z rozmaruxD



Poberta a flaška whisky není dobrá kombinace


(pozdě večer, společenka)
V tuhle noční hodinu byli ve společence jen dva lidé. Angie se opírala o rameno pomalu, ale jistě usínajícímu Removi a tiše spolu o něčem diskutovali.
"Myslíš, že ještě dneska dorazí?" zeptal se pochybovačně Remus.
Bezradně jsme pokrčila rameny. Netušila jsem, kde jsou, ale snad na noc přijdou do věže.
"No třeba Sirius, jestli...."
"Pst!" sykl náhle Rem a vypadalo, že něco poslouchá.
"Neslyšíš to ?"
"Co ?" zeptala jsem se ho zmateně, ale o chvilku později jsem to zaslechla i já.
Chodbou Bradavického hradu se neslo dvojhlasné "TÁDÁ DÁDADÁ DÁ!"
Vyměnili jsme si překvapený pohled a vystřelili na chodbu.

Šli jsme po zvuku a o pár chodeb dál se nám naskytl zvláštní pohled.
Sirius zrovna pomáhal Jamesovi na nohy, ale moc to nešlo, protože sám byl značně pod parou. Nakonec se jim to povedlo a vydali se znovu na cestu od stěny ke stěny navzájem se podpírajíc.
Rem si vedle mě povzdechl a podíval se na mě mírně umučeně.
"Musíme jim pomoct, dřív než vzbudí půlku hradu."
S těmito slovy zamířil za dvojkou opilců.
"Ahoooooj, vy všichni," vypálil na nás Sirius, který už stihl zaregistrovat naši přítomost.
"Siri, copak nevidíš, to jsou Gie a Remík," uchechtl se James a málem se znovu sesunul na zem.
Sirius se víc přiblížil jakoby se snažil zaostřit.
"A jo, su to voni."
"Vy ale vypadáte," povzdechl si Rem.
"Co? Jamesi já prej vypadám! Tak řekni, vypadám?!"
"Vůbec nevypadáš! A já?"
"Taky né!"
"Nevím, co si vymejšlíš, ale my vážně nevypadáme," ohradil se Sirius a podíval se zcela vážně na Rema.
"Tak jo už musíme jít," pozvdechla jsem si.
"Tak jo,"
řekli dvojhlasně a vydali se na cestu.
Bohužel každý jiným směrem.
Vrhla jsem po Removi zničený pohled a rozeběhla se chytit Jamese dřív než mi zmizí z dohledu.

O pár minut později jsem je přece jen dostali k sobě, ale to se Sirius sesunul na zem a odmítal se dál pohnout.
"Sem nákej divnej. Asi si dám dvacet," zamručel tiše a fakticky málem usl.
A znovu jsem Remuse musela obdivovat jak s takovou trpělivostí k Siriovi promlouvá, načež jsme se dali všichni do pohybu.
Naneštěští jsme ale za rohem narazili na Megošku.
Teda né doslova, ale byla kousek od nás. Asi si nás nevšimla, tak jsem se rozhodli vycouvat.
Bohužel James vzal trochu špatně, že si ho profesorka nevšímá a chtěl to napravit.
Ještě, že jsem ho stačila včas strhnout.
I tak se mu podařilo vzbudit v profesorce podezření.
"Bacha, jde sem!"

Takže jsme kámoše rychle odtáhli do prvního lepšího přístěnku na košťata. Bohužel tu bylo dost těsno.
Chvíli bylo hrobové ticho. No ještě že tak.
"Už prošla, ale i tak bychom měli chvilku počkat. Siriusi, co to děláš?" zeptal se tiše Rem, když si všiml, že mě Sirius hladí po vlasech.
"Já?" zeptal se zmateně Sirius, nicméně v tom pokračoval.
Zatímco já se mračila a snažila se od sebe Siria odstrčit, Remus se svíjel smíchy, a že by mi pomohl, to ho ani nenapadlo.
Sirius dál žvanil něco, čemu rozuměl jen on sám, jestli se to dá takhle říct. Přece jen opilí Poberti natropí nejvíc hloupostí.

Nakonec jsme se přece jen dostali do ložnice, ale mezitím jsem musela celou dobu poslouchat jaká jsem kočka a asi pětkrát mě požádal o ruku.
No počkej až já ti to zítra připomenu, ušklíbla jsem se v duchu a konečně zavřela dveře chlapecké ložnice.
"POSTÉÉÉÉÉL!!!! JÁ TĚ TÁÁÁÁÁK DLOOUHO HLEDAL!!!!" zařval Sirius na celou věž a asi chtěl sebou fláknout do postele, ale netrefil se a tak skončil na dřevěné podlaze.
Kromě tichého chrápání nejevil známky života.
Rem si pozdychnul a levitačním kouzlem vmanévroval spícího kamaráda do postele.
James tolik pomoci nepotřeboval.
Celkem jistě rozpoznal postel a dokonce se trefil.
Najednou v pokoji nastalo příjemné ticho.
Rem se na mě otočil s pobaveným výrazem v očích.
"A my se báli, že se neusmíří!"





 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janie Janie | Web | 1. března 2010 v 18:13 | Reagovat

Tak jsem se konečně dočkala. Akorát už mám ve všech těch povídkách trošku zmatek, takže si asi budu muset přečíst pár předchozích kapitol  :-D  :-D

2 Medisn Medisn | Web | 1. března 2010 v 20:50 | Reagovat

parádní kapitolka:-) moc se těším na pokračování:-) a moc bych ocenila kapitolku k sš už se moc těším adie:-)

3 Moony Moony | Web | 1. března 2010 v 21:32 | Reagovat

prostě něco kouzelného:-D to je nápad:-D uplně vidím siriuska jak se netrefí do postele:D a rozplácne se na zemi xD jen tak dááál:-) a honem další kapču:-) pjosíím :D

4 Luckie Luckie | Web | 1. března 2010 v 21:36 | Reagovat

hej... prostě super... s toho jsem nemohla :-D :-D

5 Tea-si SB Tea-si SB | Web | 2. března 2010 v 12:38 | Reagovat

hej tak to mě dostalo xDDDDD
"Co? Jamesi já prej vypadám! Tak řekni, vypadám?!"
"Vůbec nevypadáš! A já?"
Měla jsme velkej výtlem  :D  :D

6 Eldarwen Eldarwen | Web | 3. března 2010 v 19:55 | Reagovat

[5]: Nebola si jediná, hehe:-D

7 Šílenej Šílenej | Web | 2. června 2010 v 21:21 | Reagovat

prej já tě tak dlouho hledat, to mě rozsekalo!! :D

8 Beltrix Beltrix | Web | 15. července 2010 v 12:15 | Reagovat

:-D Na tohle nelze nic jiného napsat.

9 Prongs Prongs | Web | 16. listopadu 2010 v 17:00 | Reagovat

No Coment...spadla jsem ze židle...uplně nejlepší:"Co? Jamesi já prej vypadám! Tak řekni, vypadám?!"
"Vůbec nevypadáš! A já?"
"Taky né!"
"Nevím, co si vymejšlíš, ale my vážně nevypadáme," ohradil se Sirius a podíval se zcela vážně na Rema.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy