POberti na Moravě 1/2

4. září 2010 v 21:58 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojík!
Tak dneska celkem nuda, a tak aspoň na závěr dne přináším kapitolku k Angie.
Snad se bude líbit.



Poberti na Moravě 1/2


Další den ráno nás vzbudili fakt brzy ráno. Vyhnali nás do Velké Síně a vysvětlili nám program dne. Na programu byl nějaký výlet. Že prej aby to bylo přizpůsobeno věku studentů, že se to rozlosovalo. Takže vytvořili skupiny po třiceti lidech. Vždycky podle toho jak jsme spolu na hodinách. To znamená, že pojedem se Zmijozeláky. Kam, to jsme se ještě nedověděli.
 "Možná nás pošlou do Londýna sbírat odpadky, když je to ten Eko výlet," ušklíbl se Sirius.
"Ticho brácho, bo to ještě přivoláš," strčil jsem do něj. Angie se jen smála.
"Ty víš, kam jedem?" zeptal se ji Petr.
"Jo, ale neřeknu," zašklebila se ta potvora a ať jsme dělali, co jsme dělali, nic jsme z ní nevypáčili.
Nakonec si nás svolala Megoška, že prej ona a Křikla jedou s námi a ať je dobře posloucháme. Na místo se prý dopravíme hromadným přenášedlem a ať se držíme pokupě, ať nás nemusí věčně někde hledet. Pak eště dodala.
"A prosim vás, jsou to mudlové, takže schovat hůlky, nevést pitomé řeči a nestěžovat si! Rozumíme si?"
 Kývli jsme, jakože teda budem hodní a Megoška nás začala počítat. Samozřejmě se muselo čekat na Graba, kterej uvízl na záchodě.
Takže jsme s patnáctiminutovým zpožděním vyrazili.
Jen, co jsme přešli ochrannou barierou, podala nám dlouhej provaz, ať se ho každej chytne. Sirius se snažil vystrčit Srabuse, ale to už jsme se všichni přenesli.

***
Přistáli jsme v jakýmsi lese.
"Kaj to jako sme?" ozval se Rudoplhus nechápavě.
"Jsme v Moravském krase. Dneska půjdeme se podívat na Macochu a jeskyně."
"Kdo je to ta Macocha?" ozval se jakýsi intelekt zezadu.
 "Né kdo, ale co. Macocha je propast. A chovejte se k průvodci slušně," napomenula nás Megoška a vyrazili jsme.
 "Pančelko, kaj je vůbec ten Moravskej Kras?" zeptal jsem se ji za chůze.
 "V České Republice."
"Tak to sme teda popoletěli slušný kus cesty," hvízdl Remus, ale to už jsme přišli na velkej plac plnej aut. A Megoška si to šinula rovnou k pokladně.
Zpátky přišla i s mladým průvodcem.
Mohlo mu bejt tak dvacet. Nejspíš brigádník. Některé holky na něm mohly oči nechat.
"Pojďte za mnou!" křikl na nás a už nás vlekl velkou bránou kamsi do podzemí.
Hnedka za bránou na nás dýchl podzemní chlad. Sirius se otřepal jako pes.
"Zmijozelští si musí připadat jako doma, ale já tu za chvilu zmrznu. Tež mohla říct, že bude taka kosa, bych nešel v kraťasech," ušklíbl se a pochodoval za mnou.
Průvodčí zastavil a otočil se na nás. Počkal až všichni dojdem a začal.
"Takže já jsem Lukáš Barták, říkejte mi případně Luku. A jelikož je tohle přírodní rezervace musím vás upozornit, že zde nesmíte jíst, pít, šahat na krapníky, stěny, na mě a mou baterku," usmál se na nás. Několik lidí se uchechtlo, ale to už jsem kousek pokročili.
Před námi se objevilo malé jezírko.
"Ty vole čum, to sou prachy," ušklíbl se Sirius a ukázal do vody.
 Skutečně na dně byly mince.
"Tady tohle jezírko je prej kouzelné. Vypráví se, že kdo do něj hodí korunu do roka zbohatne, kdo dvoukorunu šťastně se vdá, kdo pětikorunu ještě šťastněji se rozvede. A kdyby tam někdo hodil tisícovku, uvidí raritu, koupajícího se průvodce."
 Tlumeně jsem se rozesmáli.
"Nemáš u sebe prachy?" otočil jsem se na Siria.
"Že by ti jezírkou helplo s Evanskou?" zašklebil se a už jsme pokračovali v cestě.
Chodby byly dost úzký, takže sme měli co dělat, abychom jsme se všichni protlačili. A taky jsme museli dávat bacha na hlavu. Já už jsem se praštil o takovej debilní výklenek.
"A tady tomu útvaru se říká sloní ucho. Říká se, že která dívka se tím otvorem protáhne bez cizí pomoci zůstane navždy krásná, hubená a inteligentní nebo tu zůstane navždy."
Zmijozelští se rozesmáli a začali provokovat Blackovou, aby to zkusila. Nakonec nás už ale průvodce vlek dál, tak to nestihla.
Před námi se objevily schody, a né ledajaké, schody snad do nebe. Poslušně jsme šlapali, i když jsem měl pocit, že vyplivnu plíce. Odněkud se ozvala hudba. I když jsem zdolával schody, musím uznat, že ta akustika je úžasná. Konečně jsme se všichni dostali nahoru.
"Právě jsme vyšlapali 148 schodů, kterým se taky říká infarktové," oznámil nám průvodce, jen co se vydýchal.
 "To sedí," ušklíbl se Remus.
Ještě chvíli jsme bloumali po jeskyních a pak už nás vyvedl ven.
"Právě se nacházíme na dně propasti Macocha. A jak dostala své jméno? Říká se, že tady kousek ve vesnici bydlel hodný vdovec s synem. Jednou se oženil se zlou ženou. Ta nemohla dítě vystát. Jednoho dne dostala macecha hrůzný nápad, že se dítěte jednou pro vždy zbaví. Slíbila mu, že půjdou do lesa na lesní plody, a tak se jí podařilo nenápadně dítě vylákat až ke kraji propasti. Tu najednou do dítěte strčila a to se zřítilo do hlubiny. Naštěstí nedopadlo dítě až na dno, ale chytlo se jednoho stromu na svahu. Zanedlouho křik a nářek dítěte upoutal pozornost kolemjdoucích dřevorubců. Ti dítě vytáhli a přivedli zpět do vesnice. Rozzlobení vesničané potrestali zlou macechu ,v místním nářečí macochu, za úkladný čin. Za trest ji samu svrhli do propasti. Jestli chcete vědět, o který strom se malý klučina zachytil, tak je to ten pátý z leva v druhé řadě," usmál se a ukázal kamsi do lesa.
 "Eště že v okolí Londýna není propast," ušklíbl se Sirius smutně.
 Remus ho poplácal po rameni.
"Není tady, tak na ni nemysli. Přece si nebudeš kazit den."
 Neměli jsme moc času rozjímat, protože nás táhli kdesi dolů.

(pokračování příště)
-----------------------------------------------------------------------
Autor. pozn.:
Tady jsem se inspirovala na Moravě. Byli jsme s rodinou na výletu, a mě hnedka napadla tahle šílenost. Kecy průvodce atd. si nevymýšlím, fakticky tohle říkal.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pluhtík Pluhtík | E-mail | Web | 4. září 2010 v 23:04 | Reagovat

Hahááááá prej kdo tam hodí tisícovku tak uvidí koupajícího se průvodce.
A McGonagallová mezi mudlama? Panebože měla i ten klobouk? :-D  :-D

2 Eldarwen Eldarwen | Web | 5. září 2010 v 8:15 | Reagovat

Hehe, ten sprievodca mi bol hneď sympatický!:-D Na pokráčko sa teším;-)

3 Beltrix Beltrix | Web | 5. září 2010 v 11:41 | Reagovat

Super! Hele a kdyby chtěli Pobertové ještě na výlet, tak je příště vem do Kutný Hory :-D

4 Janie Janie | Web | 5. září 2010 v 17:55 | Reagovat

Skvělá kapitola (vím že tohle píšu všude, ale nějak mi poslední dobou docházejí slova).

5 Luckie Luckie | Web | 5. září 2010 v 19:48 | Reagovat

jááááj... to sis to na té Moravě musela hodně užít, že? :-D ten průvodce má ale fakt dobré hefty :-D

6 Šílenej Šílenej | Web | 6. září 2010 v 21:03 | Reagovat

průvodce byl borec! :D

7 Moony Moony | Web | 9. září 2010 v 19:31 | Reagovat

:D páni parád a =)

8 Prongs Prongs | 20. listopadu 2010 v 12:43 | Reagovat

Tož na Moravě je to fkt super [ když tam bydlím] mnoo ale do tý jeskyně bych nevlezla hrozně mě to vadí xĐ

9 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 8. května 2012 v 19:25 | Reagovat

Jo,jo, zlatý jeskyně. :-D
Ještě štěstí že je mám tak blízko. :-)
Krutá kapitola,moc se ti povedla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy