Poberti na Moravě 2/2

5. září 2010 v 21:06 | Paddy |  Angie Potterová
Čauky lidi,
tak přidávám další část Angie.
Užijte si to...

Ps: není to opravené, to už se mi fakticky nechtělo



Poberti na Moravě 2/2


Objevili jsme se při řece. Tam na nás už čekal starší vousatý muž. Seděl na obrovském člunu.
"Tak šup, šup, naskládejte se na loď. A pomalu, ať to moc nerozhoupete."
 Posadili jsme se skoro dopředu, před námi byl už jen Srabus a pár dalších Zmijozelských. Sirus se škodolibě ušklíbl a mrkl na mě. Bylo mi zcela jasné, co chce udělat.
S úsměvem jsem přikývl.
"Takže vítám vás na mé lodi. Pojedeme tak asi dvacet minut, takže to budeme muset spolu nějak vydržet. Kdo bude zlobit, může si po cestě vystoupit. Voda má krásných osm stupňu," uchechtl se průvodce a rozjeli jsme se.
"Nedávejte ruce na boční stěny lodi, mohli byste přijít k úrazu, chodby jsou dost úzké. A nevyklánějte se, mohli byste spadnout do vody. Místy je hloubka neuvěřitelných devět až devadesát.... centimetrů." Pár lidí se pobaveně zašklebilo.
 "Hlavně bacha na hlavy!" křikl a opatrně jsme¨projeli první zatáčkou.
Před námi se otevřela malá jeskyně.
"Támhle do té díry," ukázal kdesi vpravo na červeně osvětlenou jámu, "házíme neposlušná děcka a nevěrné manželky. Bohužel dneska máme zpoždění a nezastavujem."
 "Škoda! Hned bych tam hodil Lucíka," ušklíbl se Sirius.
 "Hlavy dolů!" křikl průvodce.
Všichni jsme se rychle předklonili, jinak bychom skončili na ošetřovně s rozbitou lebkou. Vjeli jsme do trochu širší chodby.
"Támhle vpravo je slepé rameno řeky, je významné tím, že nikam nevede. Tady kolega to ještě nepochopil a od rána se snaží projet."
V zákoutí seděl další chlápek s loďkou a když slyšel průvodcův komentář, naznačil že chce projet a nejde mu to. Pěkně jsme ho objeli a šinuli se dál.
"A teď bacha! Ostrá zatáčka vpravo," houkl a loď se podezřele naklonila.
Otočili jsme se skoro o třistašedesát stupňu a vjeli do úzké dlouhé chodby.
"Vy teda máte štěstí," oddechl si průvodce, "tenhle manévr se mi povede jednou za týden. A tady si dobře prohlídněte stěny chodby. Pravá strana se tvořila několik desítek tisíc let za pomocí vody a přírodních činitelů. Levá vznikla za pár sekund pomocí dynamitu.
 Pobaveně jsme se zasmáli, ale to už jsme vjeli do větší jeskyně.
"Teď vystoupíme, půjdeme tři kilometry pěšky, podíváme se na dva ulomené krápníky a vrátíme se zpátky," křikl na nás a přistavil u břehu.
"Vystupujem! Páni v pravo, dámy v levo," poručil průvodce.
To jsme se rozchechtali, bo v levo byla jen ledová voda. Vylezli jsme všichni ven.
 "Neumíte poslouchat. Jako u nás doma," ušklíbl se průvodce.
"Děkujeme a naschledanou!" ozval se někdo z davu.
"Eště neděkujte, eště nejste venku," uchechtl se průvodce a odvedl nás do velké krásné jeskyně. Něco o ní povyprávěj a pa jsme se vrátili na loď.
 "Ty nato že to jsou mudlové, tak fakt nádherný," ozvala se tiše Angie a posadila se vedle mě. Z druhý strany jsem měl Siria, kterej už zase sledoval Srábka. Když jsme se blížili ke konci, Sirius na mě mrkl a ukázal na Snapa.
"Bacha! Poslední možnost se bouchnout do hlavy!" křikl průvodce a když se loď naklonila, Sirius šikovně popostrčil Snapa. Ten se na okraji neudržel a zahučel do vody.
 "Šmarja, vy ste jelita!" povzdechl si průvodce a vytáhl Srabíka ven. A jak prskal! Srabík, né průvodce! Kdyby mohl pohled vraždit, tak už nejspíš nežijem.
 "Tos nemusel Siriusi," napomenula Lily tiše Siria.
 "Nemohl jsem odolat. Jednou za rok se musí umejt," pokrčil rameny můj kamarád.
Naštěstí jsme už o pár minut později vystoupili na břehu a rozloučili se. Megoška samozřejmě při první lepší příležitosti seřvala Snapa, že si neumí dávat pozor a použila sušící kouzlo.
"Tak studenti, teď se vrátíme do Skalního Mlýny a odtamtuď vylezeme nahoru se podívat na Macochu pěkně zhora. Taky si dáme pozdní oběd," seznámila nás s dalším rozvrhem a tak jsme vyrazili.
Do toho Mlýna to bylo asi patnáct minut cesty, kterou jsme beztak prokecali.

***
V Mlýně se Křikla s Megoškou zastavili pod rozcestníkem a zkoumali kudy dál.
 Nakonec jsme vyrazili po žluté značce. Před námi se objevil dlouhý táhlý konec.
S mírným remcáním jsme se šinuli nahoru.
 "To sme se nemohli přesunout nějak rozumnějc?" ozval se Sirius po půlhodině cesty.
 "Ne, sportem ke zdraví pane Blacku. To neznáte?"
"Já znám, sportem k trvalé invalitidě," ušklíbl se kámoš, ale měl pravdu. Taky jsme se mohli přenést přenášedlem. Ten kopec nebral konce!
 "Hele Dvanácteráku, teraz vylezeme nahoru a tam bude jen velká cedule "byl to vtip, vraťte se a jděte jinudy." Uchechtl se Sirius.
"Neděs Siri! Já už bych tam zůstal," zrhozil se Remus. Rozesmáli jsme se a pokračovali v cestě.
Po chvíli se změnil terén. Jak jsme šli furt nahoru, teď jsme šli zas dolů.
"Nedem nějak z kopce?" ozval se Sirius.
"Ty tež nevíš coby," strčila do něj se smíchem Angie.
 "Tož bodejť! Esi pudem z kopce, do kopce, z kopce, do kopce..."
 "Třeba posunuli chatu," zauvažoval jsem.
 "Neříkala profesorka náhodou, že to jsou mudlové?" zauvažovala Lilly.
"Nikdy nevíš čeho jsou schopní," pokrčil jsem rameny.
Ale to už se les pomalu rozestupoval a my se objevili při chatě. Nejdřív jsme se ale šli podívat na tu Macochu, ať nemá Megoška blbé kecy.
"Páni to je ďura!" hvízdl uznale Sirius a podezřele se ušklíbl.
"Ne Siriusi, ať tě to ani nenapadne!" zarazil ho Remus dřív než stačil cokoliv udělat.
"Jen bych chtěl vyzkoušet, jak dlouho by Srábek letěl," pokrčil rameny.
"Ale tady nesmíme kouzlit, takže by to byla vražda prvního stupně," ušklíbla se Viky a raději Siria odtáhla k reatauračce.
Nakonec jsme si všichni dali dobrej oběd a čekali, co profeosry eště napadne.
 "Jsme všichni? Spočítejte se!" přikázal Křikla, takže jsme se seřadili a dali se do počítání.
Trvalo to asi půl hodiny, bo buď někdo furt chyběl, nebo se Megoška spletla. Nakonec teda uznala, že nikdo nechybí a zašli jsme kousek do lesa. Když si byla jistá, že nás nikdo nevidí, podala nám provaz a přenesli jsme se zpět do Bradavic.
Ukázalo se, že nejsme jediní, kteří se už vrátili. Havraspársko-mrzimořští šesťáci a třeťáci už byli zpátky a taky jedna skupina Zmijozelsko-nebelvírských.
"Prváci dorazí až k večeru, protože jeli prej do zoo, usmála se Angie a vypravili jsme se do hradu.
 "Jo proto je takový ticho," ušklíbl se Sirius.
Mno musím uznat, že dnešek nebyl špatnej.
 Ale jak se říká, neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil, zvlášť když tě ještě může Snape podkopnout nebo... nebo se může ještě cokoliv stát. 




 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucik Lucik | Web | 5. září 2010 v 21:26 | Reagovat

Včera začalo finále!

2 Luckie Luckie | Web | 5. září 2010 v 21:35 | Reagovat

co se ještě tak asik může stát? neděs mě :-D  :-D

3 Pluhtík Pluhtík | E-mail | Web | 6. září 2010 v 7:04 | Reagovat

:D Chudák srábek :-)

4 Eldarwen Eldarwen | 6. září 2010 v 17:44 | Reagovat

Hehe, Šmarja, vy ste jelita... to si zabila, moja! :-D
Suprová kapitolka, len tak ďalej!:-D

5 Šílenej Šílenej | 6. září 2010 v 21:32 | Reagovat

výtlem, prej to je ďura :D  :D moravština mě občas děsí, ale jinak z ní většinou nemužu! super!

6 Janie Janie | Web | 8. září 2010 v 21:16 | Reagovat

Úžasná kapitola. :-D
Na lepší koment se asi takhle večer nezmůžu. :-D

7 Moony Moony | Web | 9. září 2010 v 19:35 | Reagovat

super ... ty kecy jsou prostě mega.. :D

8 Prongs Prongs | 20. listopadu 2010 v 12:54 | Reagovat

Tož dobrýý--> jak jinak..:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy