Táboráček...

3. září 2010 v 21:22 | Paddy |  Taková normální rodinka
Ahoj!
Takže jelikož si včera nikdo neřekl, co chce za kapitolu (teda kromě Belatrix, která chce novou povídku XD , neboj Bel povídka bude, jen strpení) tak přidávám opět TNR.
Doufám, že se bude líbit.

Paddy



Táboráček...


Večer jsme se rozhodli pro akci bez alkoholu, takže jsme se sesedli k ohni a opékali buřty. Přidali se i malí, ale ty jsme vyhodili s úderem deváté. Dospěláci se naštěstí nevnucovali, udělali si totiž vlastní grilovačku. Potom brácha dotáhl kytaru a začalo se zpívat.
Všechny překvapil Rem, který nachvíli zmizel v domě a přišel taky s kytarou. A co teprv když vytasil s mudlovskou táborovou písničkou Ascalona. Hrábl do strun a začal zpívat.
                                  
Táborák zvolna zhasíná, osada už jde spát,
kytara tiše doznívá, do duše padá chlad,
stařičký šerif už líně ruku po láhvi vztáh',
pistole chová na klíně, brouká si v temnotách.

Když jsem byl mlád, bývala Ascalona
nejhezčí osadou, kterou jsem znal,
jak častokrát hýřila Ascalona
divokou náladou, již Bůh nám přál,
však slávě pistolí už zvolna dozvání
a lesem nehlučí to vlčí volání,
já půjdu spát, však vlajka Ascalony

musí nad mým hrobem navěky vlát.
Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár,
šerif své těžké pistole pověsil na stožár,
na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí
a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí.

Bylo krásné jen tak sedět, koukat do ohně a poslouchat zvuk dvou kytar. Vůbec jsem netušila, že Rem umí tak nádherně zpívat. Má úžasnej zastřenej hlas.
Zvedla jsem pohled a setkala se s Remusovýma hnědýma očima. Chvíli jsme na sebe jen tak hleděli. Uhnula jsem pohledem jako první.
Měla jsem celý večer o čem přemýšlet. Samozřejmě jsem se už s pár klukama pod vlivem alkoholu vyspala, ale s Remusem to bylo prostě něco jiného. Já byla opilá a on ne. Já si to navíc nepamatuju, což to dělá eště trapnější. Měli bychom si promluvit, možná by to napětí zmizelo. A protože jsem člověk činu, hnedka jsem vstala a oběšla ohniště rovnou k němu.
"Mohli bycho si promluvit?" zeptala jsem se ho tiše.
Naštěstí si nás nikdo moc nevšímal, Jerry zrovna vyprávěl jednu historku od nás ze školy. Remus mlčky kývl a tak jsme zmizeli v tmavé zahradě, dostatečně daleko od zvědavých uší a očí.
Mezi námi bylo trapné ticho.
"Ehm.. Reme, nevím jak začít," prolomila jsem ono ticho.
"Víš, včera.. nebyla jsem dvakrát při smyslech. Omlouvám se. Normálně bych.... normálně...." zakoktala jsem se a v duchu jsem děkovala, že je taková tma.
"Chápu. Je mi jasné, že bys se mnou normálně nechtěla nic mít," přerušil mě klidně, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že jsem ho právě něčím zranila nebo urazila. Než jsem stačila ale cokoliv říct, tak se Remus otočil a odešel zpět k ohni.
Cítila jsem se teď ještě hůř než před našim rozhovorem. Vlastně to ani rozhovor nebyl. Využila jsem toho, že se po mě nikdo neshání a zmizela jsem zadní brankou do lesa. Chtěla jsem být prostě chvilku sama.
Vlastně ani netuším proč mi to tak vadí. Nevím, proč mi je tohle celé najednou tak líto. Vždyť ani nevím, co jsou kluci zač. Znám je sotva dva dny. A
 navíc zítra přijede zbytek naší povedené rodinky, tak se z toho musím dostat.
Asi po patnácti minutách jsem zamířila zpátky. Ale k ohni jsem už nešla. Raději jsem zalezla do svého pokoje a šla dospat včerejší noc.

***
Neuplynula ani půlhodina, kterou jsem se beztak jen převalovala, když mi do pokoje jako uragán vletěl Jerry.
"Ségra ty už spíš? Nešil prosímtě!" vyhrknul a vsáčkoval se mi na postel.
"Musíš se mnou zpátky k ohni. Právě sme totiž přišli na to, že jsme všichni kouzelníci a všichni budem po prázkách chodit do jedný školy," vyprávěl nadšeně.
"Fakt? Tak to je bomba!" vyskočila jsem na nohy, rychle na sebe hodila oblečení a alou dolů.
 To je úplně suprácká novinka. Sesedli jsme se zas zpátky k ohni a tentokrát jsme si začali vyprávět historky ze školy. A že jsme se nasmáli.
Musím uznat, že Poberti jsou dobří lumpi, ale na nás s bráchou nemaj.
Jej teď mě napadlo, přežijou vůbec Bradavice nálet Flammacorů? A co teprv profesorové?
 Už se těším, bude psina.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 koriellen koriellen | 4. září 2010 v 10:49 | Reagovat

A co kdyby se Patty a Jerry přidaly k Pobertům? :-)  :-D  :-P  :D

2 Eldarwen Eldarwen | Web | 4. září 2010 v 13:35 | Reagovat

Ejha, dievčinka sa nezdá:-D
A veľmi, veľmi sa bojím, aby Rokfort ostal vôbec stáť! :-D

3 Janie Janie | Web | 4. září 2010 v 13:43 | Reagovat

No, tak to vypadá, že Poberti budou mít konkurenci. Asi by bylo nejlepší, kdyby se spojili všichni dohromady. :-D
A jsem zvědavá, jestli to ty Bradavice přežijou. :-D
A taky mě zajímá, jestli se bude nějak vyvíjet vztah mezi Trixi a Remem.
Jo, a nezdá se ti, že tahle kapitola je nějaká krátká? Klidně můžeš zase něco přidat.
A ještě tak mimochodem, potěšila by mě i kapitola k SŠ a k MLIL.

4 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 4. září 2010 v 20:21 | Reagovat

Sem si říkala, kdy se to dozví. Super! :-D Že jí dáš s Remem dohromady? :-D

5 Luckie Luckie | Web | 4. září 2010 v 21:41 | Reagovat

aaaa.... ty mě chceš zabít?! už se mocka těším na další kapču... a kdy už pojedou do Bradavic?

6 Šílenej Šílenej | Web | 6. září 2010 v 18:04 | Reagovat

fňuk, fňuk, Remík už má zase pořátky trauma :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy