Obrtlá

3. října 2010 v 19:44 | Paddy |  Light of the Dark
Ahojky lidi!
Tak dneska jsem se nějak rozepsala, takže další kapitola k LotD.
Snad se bude líbit ... XD

Paddy



Obrtlá


Když nenašel Bellatrix, ani nikoho jiného, jen prázdný dům, tak si aspoň vybil svůj vztek a dům zničil. S podivnou radostí sledoval jak planemy olizují stěny budovy, jak se řítí střecha.
"Cos to udělal?!" ozval se zděšený výkřik.
Prudce se otočil.
Po ulici k němu běžel mladý muž ve smrtijedském hábitu.
Mladý Potter se sám pro sebe ušklíbl nad debilitou Voldemortových služebníků a než se přemístil, hlasitě zvolal.
"A to je teprv začátek!"


S tichým prásknutím se přemístil na Příčnou.
Nikdo si ho tam nevšímal, každý měl svých starostí dost. To mu jen vyhovovalo. Zcela nepozorován se přesunul na Obrtlou, kde si vzápětí opatřil vše, co potřeboval.
Už už se chtěl přemístit do svého domu, když zaslechl nějaký křik z vedlejší uličky.
"Kurva sklapni!"
V tom výkřiku bezpečně poznal Bellatrix, jím tolik nenáviděnou smrtijedku.
Na tváři se mu rozlil zlověstný úsměv a schoval se ve tmavém výklenku. Trpělivě čekal až projdou kolem něho. Teprve pak vytáhl hůlku a jediným mávnutí oba smrtijedy odzbrojil.
Harry byl vždy proti způsobu tak nečestnému jako je napadení zezadu, ale věděl, že se smrtijedy se nedá hrát fér.
Oba se na něj prudce otočili.
"Jé Pottšíku! Už se ti po mě stýskalo?" usmála se Bella sladce a upírala oči na Vyvoleného.
"Být tebou Lestrangová držím hubu!" zasyčel temně Harry.
V Belliných očích se na malý moment mihl záchvěv strachu.
"Copak? Snad se nebojíš?" uchechtl se Harry a s jiskřící hůlkou v ruce se o krok přiblížil.
"Já a bát se tebe? Ani ve snu," odsekla stále s úsměvem, i když její nejistota každou vteřinu narůstala. Fenrir se během jejich rozhovoru pokusil dostat Potterovi do zad, ale nebelvířan si ho všiml a vyslal k němu stříbrné kouzlo.
Fenrir jen tak tak uskočil, jenže zakopl o vyčnívající dlaždice a svalil se na zem. Teď ho měl Harry jako ny dlani.
"Fenrir Grayback," zašeptal si pro sebe Harry a v očích mu svítila čirá nenávist.
"Slíbil jsem Remusovi, že se pomstím. Neměl jsem tušení, že k tomu budu mít příležitost tak brzy," usmál se pomalu a namířil hůlku na vlkodlakovo divoce bušící srdce.
"Pozdravuj v pekle. Řekni jim, že tě posílám já. Možná dostaneš množstevní slevu!" zachechtal se pobaveně a pak vypustil další stříbrný paprsek.
Tomu se ale smrtijed vyhnout už nedokázal. Proud stříbrného světla se mu vpil do prsou. Fenrir zaječel bolestí, svíjel se v prudkých křečích jak se mu stříbro dostávalo pod kůži. Potter tohle sledoval se zvláštní směsicí pobavení, nenávisti a zadostiučinění v očích .
Jenže tahle chvilka nepozornosti ho přišla draho. Bellatrix bleskově využila příležitosti a vytrhla mu hůlky z rukou. Teď to byl Potter, co se nestačil divit.
"Za tohle zaplatíš Pottere! Konečně bude od tebe klid! Crucio!" zavřeštěla a tentokrát to byl Harry, kdo šel k zemi. Ale nevydal ani hlásku. Takovou radost ji neudělá.
Když smrtijedka zrušila svou kledbu, pomalu se postavil a zadíval se ji do očí.
"Spokojená?" zeptal se chladně.
"Toho šmejda už stejně nezachráníš," kývl hlavou k nehybnému vlkodlakovi.
"A nemyslím si, že bych se nechal odvést za Voldemortem. Takže z toho budeš mít jen potíže."
"Tss! Kecá ti to, jakoby jsi o nás věděl všechno!" odsekla a chystala se znovu podrobit Pottera cruciátu, když ji zarazil.
"Vím dost. Vím dost na to, abych vás zničil," zasmál se, ale jeho hlas byl jako led.
Bella se nevědomky otřásla. Tolik ji tenhle kluk připomínal jejího Pána. Sama nechápala, co se s ní děje. Měla by být naštvaná, třeba už jen kvůli Fenrirovi, nebo aspoň šťastná, že svému Pánovi předhodí zrovna Pottera, ale jediné, co teď dokázala vnímat, bylo, že napříč všem okolnostem je vzrušená. Prudce zatřepala hlavou, aby se vzpamatovala a znovu začala Pottera mučit.
"Prosím! Prosím skonči to!" vykřikl Harry po chvilce.
Bella překvapení málem upustila hůlku. Potter a prosit?! Navíc o to, aby přerušila kledbu? Dyť ani pod hůlkou Pána Zla neprosil! Tak co to hraje?!
"Prosím!! Já to nevydržím! Nejsem dost dobrý na to, abych tě porazil!" vyhrkl spěšně a upřel na ni svoje oči.
Vzápětí se stalo hned několik věcí najendou. Na Obrtlou se přemístilo zhruba deset členů Fénixova řádu s hůlkama v bojových pozicích. Její vlastní hůlka ji vyletěla z ruky. Přistála v Harryho nastavené dlani. Ten se na i pobaveně zašklebil a pomalu přišel blíž.
"To sis vážně myslela, že mě můžeš porazit? Ty? Jsi k ničemu!" prskl nenávistně a znovu namířil hůlku na její srdce. Bella se zachvěla a koukala kudy zmizet.
"Tss Pottere! Na dámu a v přesile, že se nestydíš!" ozval se chladný hlas z vedlejší uličky.
"Čus peroxide! Dneska je tu sraz ubožáků? Nejdřív Fenrir, Bella a teď ty?" ušklíbl se Harry na mladého Malfoye.
"Jediný ubožák jsi tu ty," ucedil Draco a než se ostatní stačili vzpamatovat, přemístil se i s Bellatrix zpět do Voldemortova sídla.

"Krucajz teto, že ti furt musím zachraňovat zadek!" prskl rozhořčeně a chtěl zase oddejít, když se v hale objevil samotný Pán Zla.
Oba se zarazili na místně a poslušně sklopili hlavy.
"Kde máte mou zásilku?" zeptal se mrazivě.
"Nemáme pane," odpověděla tiše Bella.
"Neslibovalas zrovna ty, že mě nezklameš?" zasyčel stejně tiše a bedlivě ji sledoval.
Netřásla se před ním strachem jako jiní. Respektovala ho ve všem. Byl si moc dobře vědom, proč tomu tak je, ovšem nějak si to něchtěl připustit. Copak on, veliký Pán Zla může věřit na lásku?
"Co se stalo?"
"Přepadl nás Potter. Zabil Fenrira a mě odzbrojil. Přivolal zbytek řádu. Nakonec mě Draco přenesl sem," odpověděla poslušně Bella a vyčkávala trest. Moc dobře si uvědomovala, že selhala.
"Potter," šeptl Voldemort zamyšleně a zadíval se kdesi přes své služebníky.
"Zase ten Potter! Byl sám ne?"
"Ano, pane," přitakala Bella nejistě.
"Byli jste dva a nedokázali jste se zbavit jednoho smrada?!" vřískl naštvaně a vytáhl hůlku.
"Omlouvám se pane," šeptla Bella. Věděla, že výmluvy a vykrucování ji k ničemu nebude. Jen by ho zbytečně dráždila.
"Crucio!" vřískl Voldemort a Bella se příští minuty svíjela na zemi v bolestné křeči. Teprve když nebyla schopna ani křičet, Pán kledbu přerušil.
Poté se obrátil i na mladého Malfoye. Ani jeho kledba neminula.
"Jste k ničemu! Oba dva! Zmizte mi z očí!"
Urychleně se posbírali a přemístili se do pokoje v levém křídle pevnosti. Tam se mohli smrtijedi příležitostně ubytovat, takže toho těď velmi rádi využili.

"Za dobrotu na žebrotu," zabručel Draco a svalil se na postel. Bella se na něj jen mlčky zašklebila a sama si lehla na pohovku. V pokoji totiž byla manželská postel a nasáčkovat se ke svému synovci? To vážně nechtěla.
"Stejně je to nefér! Já ti pomůžu a ještě za to schytám!"
"Být tebou mlčím a nestěžuju si nebo schytáš znovu," odpověděla mu Bella a pak se už pokoj ponořil do ticha.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 3. října 2010 v 19:52 | Reagovat

Nádherná kapitolka. Střídal se strach se smutkem, humorem a... jde vůbec vyjmenovat všechno? :-) Já sice teď nejsu moc objektivní v pocitech, neboť mi kamarádka poslala povídečku a dopadlo to dobře, takže nemůžu ani plakat :) Prostě super! :-)

2 Luckie Luckie | Web | 3. října 2010 v 20:37 | Reagovat

páni... tahle kapitola mě dostala...ani to nedokážu popsat

3 Bella Black Bella Black | 3. října 2010 v 20:45 | Reagovat

Co na to říct, abych furt nepsala že je to krásný. Tak je to skvělí :-D Jí připomněl Voldemorta a Harry jí tak zaskočil. :-)

4 Eldarwen Eldarwen | 4. října 2010 v 13:03 | Reagovat

Jo, tak se mi to líbí. Na ně, Harry!!!:D
Perfektná kapitola!!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy