Otázka samoty

16. října 2010 v 18:14 | Paddy |  Střípky štěstí
Hoj!
Doufám, že vy se máte dobře a nenudíte se tak jako já. Mno blbosti stranou.. další kapitola k Sš je tady, taková dlouhá, možná jen tak o ničem... ale je XD

Jinak první komentář vybírá, k čemu bude příští kapitola!

Mno a účastníci Ozbab pozor! zítra se uzavírá poslední kolo.  I když nevím, kdy tu budou výsledky, zítra máme na programu křtiny - to znamená, že comp neuvidím ani z dálky XD

pěknej zbytek dne vám přeje Paddy

Ps: střídá se vyprávění z pohledu Belly a Harryho


Otázka samoty


Ráno mě probudil jakýsi šramot. Rozespale jsem pootevřela oči a rychle se zase zavřela, když jsem si uvědomila, že je ještě tma. Ovšem v koupelně se už svítilo. Zatracenej Potter!
Přetočila jsem se na bok a čekala až vyleze. Musím mu říct o návštěvě Mistra dřív než na to zapomenu. Kupodivu mu to dlouho netrvalo. Jen v ručníku přešel ke skříni a začal se převlíkat.
"Harry?"
Bleskl po mě pohledem a unaveně se usmál.
"Dobré ráno. Nechtěl jsem tě probudit."
"Já se taky nechtěla probudit," ušklíbla jsem se pobaveně.
Slabě se usmál a spěšně si pozapínal knoflíky košile.
"Harry?"
"Spěchám Bell. Vrátím se až pozdě večer, pokud vůbec."
"Harry?"
"Na ministerstvu je pořád práce nad hlavu a ...."
"Pottere!" okřikla jsem ho prudce. Konečně zmlkl a zadíval se na mě.
"Byl tu Pán Zla. Včera, když si šel spát," oznámila jsem mu trochu naštvaně. Jak si vůbec dovoluje mě takhle přehlížet? Mno jo má moc práce, ale i tak.. Jenže proč by se otravoval se smrtijedkou? Né! Tyhle úvahy jsem si už zakázala!
"Byl tu? A co potřeboval?" zeptal se s viditelným zájmem.
 Sakra, tak o Voldemorta má zájem a o svou ženu né! Né, né! Nesmím furt takhle přemýšlet!
"Vzkazuje ,Vetřelec´- prej už budeš vědět," pokrčila jsem rameny a čekala, co on na to.
Zachmuřil se a chvíli zůstal bez hnutí zírat z okna. Mimochodem už zas lilo.
"Harry? Co se děje?" zeptala jsem se ho tiše. Nevím proč, ale mám z toho divný pocit.
"Ale nic," zavrtěl hlavou a hodil na sebe hábit.
"Sakra Pottere vidím, že něco není v pořádku, tak tu přede mnou nehraj divadýlko!" vřískla jsem na něho naštvaně. Jestli je něco, co nesnáším, pak takovéhle jednání.
Zarazil se a mlčky mi zíral do očí.
"Promiň. Musím jít," odpověděl tiše a zavřel za sebou dveře.
Mrskla jsem za ním aspoň polštář pro lepší pocit a padla na postel. Nesnáším ho, nesnáším! Pako jedno! Furt mě musí provokovat! Není den, co by mě nenaštval! A to sem si myslela, že bude všechno v pořádku.
Dlouho jsem nemohla usnout. Zabrala jsem až kolem půl osmé.

***
Přesunul jsem se znovu na ministerstvo a zapadl do svého kanclu. Přede mnou na stole se tyčila horda papírů k vyřízení, ale vůbec se mi nechtělo. Ještě bych spal, kdybych mohl. Zatracení ministerští! Udělat ze mě ministra! Hlavně, když pomyslím na to, že jsem teď mohl být v klidu doma s Bellou..... Bil bych je!
A navíc mi teď Bella řekne o Voldyho návštěvě. Kruci! Jak se teď mám na něco soustředit! Musím s ním mluvit! A pokud možno, co nejrychleji. Jenže z ministerstva se tak rychle nedostanu.
"Zdarééc Potty!" ozvalo se ode dveří.
"Čus Boby," odpověděl jsem aniž bych zvedl hlavu od papírů. Takhle mě zdraví jen Boby.
"Ty seš mi ranní ptáče! Cože nejsi eště doma? Manželka tě vyhodila?" uchechtl se pobaveně a plácl sebou do křesla před mým stolem.
"Mno jasně, hnala mě válečkem," ušklíbl jsem se pobaveně. Tohle mi scházelo!
"Tož Potty! To se nesníš dát!" usmál se a převzal ode mě pár dokumentů a dal se taky do práce. Ovšem v mluvení mu to nezabránilo.
"Ale teď vážně: jak si na tom s Bellatrix?"
"Celkem pohodička. Jen posledních pár dní sem s ní strašně málo, což mě fakt štve."
"Mno jo," povzdechl si. "Taky bych měl bejt s rodinou."
Boby měl dvě malý děti, dvojčata, Claru a Berta. Úžasná děcka! Tež bych jednou chtěl vlastní rodinu. Jenže Bella..nemůžu ji do toho tlačit.
" Jak se maj děcka?" zeptal jsem se ho.
"Hej, tak to mi ani nepřipomínej! Dneska sem kvůli nim zaspal a furt sem něco hledat," rozesmál se vesele.
"Včera je totiž napadlo, že když mi schovaj věci, že nepůjdu do práce a zůstanu s nimi. Kéž by to bylo tak jednoduché."
"Stejně ti tohle zavidím," povzdechl jsem si.
"Neboj, však máš teď Bell ne?"
"Tss.. ty seš magor!" rozesmál jsem se. "Nemůžu ju nutit!"
"A vona nechce děcka? Ptal ses ji na to?" zajímal se dál. Očividně ho víc bavilo zpovídat mě, než nějaké papírování.
"Neptal," přiznal jsem po pravdě.
"Tak vidíš!"
"Víš, co?"
"To teda nevím."
"Necháme těhle debat a vymyslíme, co s těmi pohovory."
Boby nahlas zasténal, ale nicméně neměl na výběr. Muselo se to vyřešit, co nejdřív.

***

Vstávala jsem až k obědu, což mi ale vůbec nevadilo. Aspoň jsem se tu nemusela nudit. Normálně jsem se na Harryho návrat z práce těšila, i když mě ráno tak vytočil. Ukázalo se totiž, že když venku lije, tak se v sídle kromě čtení a uklízení nic moc jinýho dělat nedá. Navíc jsem byla pořád sama. Ani toho pitomýho skřítka tady člověk nezahlédne! A za Narcisou do Bradavic se mi nechce.
Takže teď se normálka těším na Harryho! Demence! Prostě demence!
Odpoledne jsem strávila tím, že jsem bloumala po sídle a uvažovala nad Pánem Zla. Nevím, co se tady děje, ale cítím něco ve vzduchu. A to něco mě děsí.

 ***
Bylo už kolem půlnoci, když Harry dorazil. Vypadal dost unaveně. Letmo mě pozdravil a vydal se rovnou do ložnice. Zamračila jsem se a vydala se za ním.
Dal si rychlou sprchu a zalezl do postele. Taky jsem zalezla pod peřinu a stulila se k němu.
Objal mě a lehce mi čechral vlasy. Samozřejmě, že jsem kdesi hluboko ve skrytu duše toužila po něčem víc, ale chápala jsem ho. Má toho za celej den až moc.
"Jak ses měla celej den?" zeptal se mě tiše.
Rovněž šeptem jsem si postěžovala, že jsem pořát sama, a že mě to prostě nebaví.
"Promiň Bello, ale chápej.. já fakticky musím dát ministerstvo co nejdřív dohromady. Ale pak už bude klid," povzdychl si smutně.
"Nevyčítám ti to," pousmála jsem se a lehce ho políbila.
"Dobrou," usmál se taky a za pár minut už spal.
Lehce jsem si povzdechla a snažila jsem se usnout taky.

 ***
Ráno mě probudilo šimrání na tváři. Otevřela jsem oči a co nevidím. Přede mnou si na polštáři hraje maličké kotě, černé jako uhel.
A úsměvem jsem ho pohladila.
"Čípak ty jsi?"
"Tvůj," ozvalo se z druhé strany pokoje. Otočila jsem se za hlasem.
V křesle seděl Harry a s pobaveným úsměvem mě sledoval.
"Jéé.. co ty tady? Neměl bys vládnout?!" přimhouřila jsem oči. Takhle pozdě, tedy v osm ráno, jsem ho doma nečekala.
"Ale šak už du," zabručel, ale furt mě sledoval. "Jen jsem raději tady než mezi těmi papalašami."
"Jenže teď mezi ně, milej zlatej, patříš," ušklíbla jsem se na něho. Kotě se mezitím vyšplhalo po peřině a usídlilo se mi v klíně. Lehce jsem ho hladila, a ani jsem se nenadála a už spalo.
"To kotě je holka. Je tvoje. Já vím, že ti to lidskou společnost nenahradí, ale aspoň něco," pokrčil omluvně rameny a pomalu se zvedl.
"Snaha se cení. Dík," usmála jsemse na něj.
Taky se usmál a odešel do práce. Stočila jsem pohled ke spící kočce.
"Tak jakpak se budeš jmenovat? Co třeba.. třeba.. Majro? Ne, to je divný! Co takhle .. mno zřejmě máš smůlu holka. Zatím mě nic nenapadá," usmála jsem se na černé klubko, opatrně ho položila na polštář a sama jsem se šla trochu zkulturnit.

 ***
"Hooj vy dvě," křikl Harry přes půlku sídla jen co vešel do dveří. Měl podivně dobrou náladu a taky přišel nějak brzo. Bylo teprve kolem desíti.
"Ahoj," pozdravila jsem ho překvapeně.
"Co ty už tady děláš?"
"Mám zas jít?" otočil se na mě s úsměvem. Shodil ze sebe hábit, převěsil ho přes opěradlo židle a posadil se.
"Takže pokud to chápu dobře, věci se dávají dopořádku?" zeptala jsem se ho a taky se posadila. Automaticky jsem hladila kotě a čekala na novinky.
"Celkem nuda, ale ano, věci se hýbou správným směrem," usmál se vesele a zadíval se na nás takovým zvláštním zkoumavým pohledem.
"Už má jméno?" zeptal se po chvíli.
"Ne, proč se ptáš?" odvětila jsem překvapeně.
"Mno že bys ji klidně mohla říkat Trix. Aspoň bych si to pamatoval," rozesmál se a oči mu šibalsky zářily.
"Tsss.. ty seš ale!" prskla jsem nabroušeně. Jen přijde, a už si ze mě dělá dobrý den.
Harry se smíchem přešel ke mě a lehce mě políbil.
"Ještě popři, že nejsi kočka?" šeptl tiše a přitáhl si mě k sobě. Já ho stejně odstrčila a nejdřív jsem uložila kotě, právě pokřtěné na Trix, zpátky do košíku.
Pak jsem se už nechala Harrym odtáhnout do ložnice.

Jen, co zabouchl za námi dveře, začal mě vášnivě líbat. Neprotestovala jsem. Tohle si klidně nechám líbit. Pomalu zacouval k posteli a lehce mě povalil do peřin. Stáhla jsem ho k sobě. Jeho ruce bloudily po mém těle. Stáhl mi triko, ani jeho košile dlouho nevydržela. Nachvíli ztuhl a jeho pohled zakotvil na mém levém předloktí.
Zamyšleně se na mě podíval.
"Voldy?"
Pomalu jsem kývla.
"Takže se mu to povedlo," usmál se jakoby pro sebe a znovu mě políbil.
"Co se povedlo?" zamračila jsem se.
"Dlouho zkoumal, jak to zrušit. Nikdy nepočítal s tím, že to bude někdy chcít vrátit. A vzhledem k tomu, že je to rituál černé magie..." nachvíli se odmlčel.
"Borec," ušklíl se vzápětí a znovu mě políbil. Tenokrát jsme už veškerá slova odsunuli stranou a pracovaly jen rty a ruce.
Harry se nezdá, ale v posteli je fakticky dobrej.
Ani jsem se nanedála a už jsem pod ním ležela jen ve spodním prádle. Ale nestěžovala jsem si. Na to, abych ho odmítala, jsem byla až příliš vzrušená. Navíc jsem po něm nehorázně toužila. Kruci.. čeho jsem se to dožila?! Já a toužit po tomhle nebelvírském teleti?!
Harry se mě obratně stáhl i poslední kousky oblečení a dál se mi velmi pečlivě věnoval. Hlasitě jsem vzdychla a zaryla mu nehty do zad.
Kruci, musí bejt tak dobrej?

The Kapitol End

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 16. října 2010 v 19:07 | Reagovat

Super! Nádhera, dík, žes sem ten konec dala :-D Ten je nej!!! :-D A další kapitola, řekněme to takhle, to, co máš připravené :-D Nechci narušovat běh věcí :-) mě se to akhle líbí :)

2 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 16. října 2010 v 19:09 | Reagovat

Ps: Navíc se těšim na Ronovo (Siriovi) otázky :-D

3 Luckie Luckie | Web | 16. října 2010 v 19:17 | Reagovat

konec dobrý, všechno dobré :-D jen doufám, že je to konec kapitoly a ne kapitalovky...

4 Beltrix Beltrix | Web | 16. října 2010 v 19:37 | Reagovat

Supeeeer. Tak to je bombastický, hlavně to kotě... Ale jsem ráda, že se dávaj věci do pořádku a Harry bude mít víc času ne Bellatrix... třeba se jednou mrněte taky dočkaj :-D

5 Janie Janie | Web | 17. října 2010 v 0:39 | Reagovat

"Demence. Prostě demence." Tak mě napadá, vážně bys neměla psát ve škole, bo tě to ovlivňuje. :-D
Ale skvělá kapitola. A hlavně ten konec.

6 pluhtik pluhtik | 17. října 2010 v 9:27 | Reagovat

líbí se mě to, ale když si ty dva představím je mě špatně. Bellatrix je pomalu o 100 let starší než Harry :-)

7 Radka Radka | Web | 17. října 2010 v 16:45 | Reagovat

Moc krásnej dess. :-)

8 Šílenej Šílenej | Web | 17. října 2010 v 20:10 | Reagovat

výtlem prej nebelvírský tele :D  :D no ehm... Potty se fakt nezdá!

9 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 18. října 2010 v 17:01 | Reagovat

[6]: Zabít!!! Paddy, moje spoluglosátorko, dělo prosím, de se vraždit, nebo můžem přidělat na tu raketu ještě jedno sedadlo a poletí se sestrama :-D Co ty na to? :-D Belle je jen 47!!! Simtě kde žiješ?
V lásce se meze nekladou. Víš kolik je Voldymu? To je taky pěknej rozdíl. Ještě jednou řekneš, že je Bella stará, tak si pro tebe dojdu a nezajímá mě jestli bydlíš na druhá straně světa! 3: D

10 Delly Delly | Web | 21. září 2012 v 11:05 | Reagovat

A konečně se dávají věci do pořádku :D To se mi líbí :-D :-D Super kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy