Půlnoční rozhovor

12. listopadu 2010 v 20:52 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojky!
Tak a ještě kapitolka k ANgie.. poněkud pozitivnější, takže doufám, že se bude líbit.

Paddy



Půlnoční rozhovor

(Angie)
Když jsem se probrala za okny už byla tma jako v pytli. V krbu tiše praskal oheň a Sirius mě lehce hladil po zádech. Chvíli jsme jen tak v tichu seděli.
"Vysvětlíš mi to?" zeptal se po několika minutách.
Povzdychla jsem si. Bylo mi jasné, že jednou se zeptá. Jenže jak mu to vysvětlit?
 Chtělo by to říct nějak šetrně... byl by schopnej jít Malfoye dorazit. A aby kvůli mě šel Sirius do Azkabanu fakt nechci.
"Malfoy už dlouho prudil. Před měsícem mě donutil pustit Rema k vodě. Musela jsem zůstat s ním a zmijozely. Ještě že tam mám pár kámošů."
"Párkrát jsme tě viděl s Regulem," poznamenal jakoby mimochodem, ".. nebo Snapem a Bellou. Bývala jsi s nimi často."
"Jsou to moc fajn lidičkové, i když se to nezdá. Hodně mi pomohli," pousmála jsem se.
"Regulus," zamumlal tiše a zadíval se do ohně. Nad něčím přemýšlel, tak jsem ho nerušila.
"Uznávám, že to není marnej případ. Sice umí bejt pěkně otravný, ale to už mladší sourozenci bývaj," dodal po chvíli téměř vesele. Doufám, že to znamená, že se s bráchou usmířili.
"Měla bys tohle všechno říct Removi. Kvůli tobě se fakt trápí."
"Možná," trhla jsem neurčitě rameny a vstala. Pomalu jsem přešla k oknu, posadila se na parapet a zadívala jsem se na hvězdy. Byly tak vzdálené, tak krásné.. bylo na nich něco magického.
"Angie?"
"Viděla jsem ho s Viki," povzdechla jsem si tiše, ale nepodívala jsem se na něj.
Bylo mi z toho všeho smutno. S Remem jsem byla šťastná a jen kvůli vlastní blbosti jsem o něho nadobro přišla. Až později mi došlo, že kdybych se mu svěřila hned, nemuselo to dojít tak daleko. Jenže já kráva jsem si chtěla své problémy vyřešit sama a takhle to skončilo. Co jsem si sakra myslela? Vždyť mám úžasnýho bráchu a
úžasný přátele, kteří by mi jistě ochotně pomohli. Malfoye by prohnali rádi, tím jsem si jistá.
Vlastně se ani nedivím, že začal chodit s Viki. Vždyť jsem se k němu chovala otřesně.
"No jo.. Viktorie," povzdechl si Sirius, "Viděl jsem je spolu, ale to neznamená, že se Remus netrápí. Měla bys ho vidět, když jsme na pokoji. Většinou jen kouká na hvězdy, jako teď ty," pousmál se, ale pak se na mě zadíval zcela vážně.
"Měla bys to zkusit. Aspoň zkusit!"
Chvíli jsem na něho upřeně hleděla a přemýšlela. Stojí mi to za to? Jasně, že jo! Rem mi za to stojí! Váhavě jsem přikývla.
"Tak já pro něho dojdu!" vyskočil Sirius na nohy.
"Počkej ty třeštidlo! Kolik je
vůbec hodin?"
"Něco kolem půlnoci?"
"Siriusi..."
"Neboj, já ho rád vzbudím!" ušklíbl se pobaveně.
"To věřím."
"Tak zatím!" kývl a už ho nebylo.
S povzdechem jsem se opřela o zeď.

***
(Sirius)

V naprostém tichu jsem profičel temnými chodbami hradu. Tohle se musí vyřešit co nejdřív. Už se nemůžu koukat, jak se pořád všichni trápí, jak po sobě házejí výmluvnými pohledy. Na tohle nejsem stavěnej.. mám rád smích.
Smykem jsem zabrzdil před portrétem Buclaté dámy a vychrlil na ni heslo. Rozespale něco zamumlala a pustila mě dovnitř.
 Vyběhl jsem nahoru po schodech a jak velká voda jsem se vřítil do pokoje.
Panoval tu klid.. aspoň do mého příchodu.
Petr chrápal až se okna třásla, James byl někde v tahu, ale ten mě momentálně nezajímal.
Remus nespal. Seděl na okenním parapetu a hleděl na hvězdy, přesně jak jsem si myslel.
"Čus Moony. Pojď, jdem do Komnaty nejvyšší potřeby," vychrlil jsem na něho.
"Nikam nejdu. Nemám náladu na tvoje pitomé nápady," zabručel tiše.
"Náměsičníku," sykl jsem tiše, ".. já nemívám pitomé nápady! Navíc tam na tebe čeká Angie. Chce s tebou mluvit."
"Ale já s ní ne!"odsekl tvrdě a odvrátil se ode mě.
Sakryš, to nebude jednoduchý. Rem dokáže bejt pěkně tvrdohlavej mezek.
"Reme.."
"Ne!" vyštěkl zuřivě a seskočil z parapetu. Teď jsme stáli proti sobě. Oči mu jen plály, ale v pozadí sídlil hluboký smutek.
"Už nemůžu chápeš?! Nezvládám to! Už ne! Nemůžu tam jen tak přijít a mluvit s ní! Už nemám sílu!"
"Mno.. ale.. ona..-"
"Ona mě nezajímá!"
"Máš ji vůbec rád?" povzdechl jsem si tiše a zahleděl
se mu do očí.
Zarazil se a chvíli na mě upíral svůj jantarový pohled. Pak se odvrátil.
 Pokoj se topil v tichu.
"Co se zas děje? Co blbnete kluci?" zamumlal ospale Petr a mžoural na nás.
"Tohle je jen sen. Zdáme se ti Petře. Spi dál," řekl mu Rem, aniž by se na něho podíval.
Petr pokýval hlavou a znovu se zavrtal pod přikrývku.
Remus si tiše povzdychl a podíval se na mě.
"Mám ji rád.. moc rád, ale nemám sílu se ji postavit. Nedokážu to teď řešit. Snad časem."
"Pak může být pozdě," poznamenal jsem.
"Já vím."
Místnost se nachvíli ponořila do ticha.
"Napadl ji Malfoy."
"Cože?!"
vyhrkl Rem a rázem ožil.
"Napadl ji.."
"Já jsem slyšel! Udělal ji něco? Je v pořádku? Tak mluv!" zatřásl se mnou a v očích se mu zrcadlil strach.
"Uklidni se," usmál jsem s ena něj. "Chtěl ji sice znásilnit, ale.. ale!" zdůraznil jsem, když jsem viděl, že se nadechuje, aby mě zas přetušil.
"Ale je v pořádku. Přišel jsem v čas.. a pak přišla Megoška a odvedla si ho do ředitelny. Angie je v KNP. A chce s tebou mluvit."
Popadl jsem ho za ruku a táhl ho ke dveřím, dřív než se vzpamatuje.
"Počkej! O čem chce mluvit?"
"Chce ti něco vysvětlit. A věř, že to za to stojí," pobídl jsem ho a zaklapl dveře pokoje. Vydali jsme se zpátky do sedmého patra.
"Ty víš, co chce?"
"Samozřejmě.. ale teď musíme pohnout," sykl jsem na něj a pak už jsme dál šli mlčky.

(Angie)
Přecházela jsem sem a tam po místnosti. Sakra, sakra, sakra..
Jak jsem jen mohla dovolit Siriovi, aby pro Rema skutečně zašel? Rozešla jsem se s ním dost hnusným způsobem a jak mu to teď vysvětlit? Vsadím se, že mě nebude chtít ani poslouchat.
 Jak se mu mám, pro Merlina, podívat do očí? Zatracenej Black.. že já se vždycky nechám ukecat!
Otevřely se dveře a vešli kluci. Vlastně Sirius jen dovnitř strčil poněkud nejistého Rema, ušklíbl se na mě a zase zmizel.
Zůstali jsme sami. Celý měsíc jsme se jeden druhému vyhýbali obloukem a teď tohle.
"Ehm.. Sirius říkal, že si chceš se mnou promluvit," přerušil po chvíli napjaté ticho.
"Ráda bych," šeptla jsem tiše.
"Chci ti něco vysvětlit, ale.. ale bojím se, že mě nebudeš poslouchat."
Pomalu přešel ke mě. Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do očí.
Povzdechl si a posadil se. Pobídl mě, ať si k němu přisednu.
Váhavě jsem ho poslechla a přemýšlela odkud začít.
"Chtěla bych ti vysvětlit, proč jsem se k tobě chovala tak strašně," začala jsem váhavě.
"Malfoy?" zeptal se.
Překvapeně jsem zvedla hlavu. Jak to věděl? Sirius žvanil?
"Sirius říkal, že tě ten peroxid napadl. A i před tím se kolem tebe motal. Nejsem zas tak nevšímavý," pousmál se trochu a hleděl mi upřeně do očí. Mlčky jsem přikývla.
"Co ti udělal? Proč jsi ho poslechla? A proč jsi s tím nepřišla za námi?" vychrlil několik otázek najednou.
"Vyloučili toho nepravého."
Remus nechápavě zvedl obočí.
"Ten útok na Siria.. to byla Malfoyova parta. Chlubil se mi s tím, jako by to bylo něco úžasného. Lucius mě už dlouho otravoval, to je pravda, ale před měsícem si na mě počkal i s tou svou partou. Že .. že prej Sirius je jen slabý šálek... že když ho neposlechnu, budete další na řadě," poslední slova jsem ze sebe sypala už úplně potichu. Po tváři mi stekla osamělá slza.
Remus mě nečekaně objal a přitáhl si mě k sobě. Lehce mě hladil po vlasech.
"Donutil tě rozejít se se mnou. Přetrhat všechny vztahy s Nebelvírem," dodal místo mě.
"Promiň Remy.. tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem ti ublížit.. promiň. Je mi to moc líto," zaskučela jsme zoufale.
"Já tě chápu. A promiň.. to s tou Viki a ... a podobně," zašeptal omluvně.
"Takže.. takže... je nějaká naděje, že.. že bychom .. mohli být zase spolu?" zeptala jsem se s nadějí. Ani se mi nezdálo o tom, že by to vzal tak dobře.
"Ty můj blázínku," usmál se hřejivě, "nás přece nic nerozdělí."




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janie Janie | Web | 12. listopadu 2010 v 21:32 | Reagovat

Konečně nějaká kapitola, která má normální, hezký konec. :-D
Moc krásně napsané.
Trošku delší než obvykle, což ale vůbec nevadí, právě naopak. Klidně by mohla přibýt další kapitola. :-D

2 Moony Moony | Web | 12. listopadu 2010 v 22:01 | Reagovat

po dlouhe době krásný konec =) povedl se Paddy =) fakt že joooo:D

3 Pluhtík Pluhtík | E-mail | Web | 12. listopadu 2010 v 22:33 | Reagovat

No jo pěkné, ale stejně myslím že Angie Malfoyová by byla lepší :-D  :-D

4 Luckie Luckie | Web | 12. listopadu 2010 v 22:36 | Reagovat

Paddy... tohle byla fakt nádhera ;-)  ;-) nevím, co k tomu říct, ale jsem moc ráda, že se usmířili :-)

5 Eldarwen Eldarwen | 13. listopadu 2010 v 13:55 | Reagovat

No konečne romantika!:D A presne taká, akú mám rada...Geniálna kapitola, Paddy! :-)

6 Prongs Prongs | Web | 13. listopadu 2010 v 15:52 | Reagovat

Skvělá Kapitolka.. :-D

7 Šílenej Šílenej | Web | 20. listopadu 2010 v 17:45 | Reagovat

no sláva!!! že to ale trvalo :-D a ten Sirius dohazovačka mě rozsekal!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy