Plány dnešní i budoucí

30. května 2011 v 20:26 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojky lidičkové,
všechny Vás moc zdravím. Vím, že to tu teď děsně flákám, jsem zkrátka hrozná. Buď nemám čas, nebo se mi brutálně nechce. Ale i tak jsem se k tomu dostala. Nebojte, psát jsem nepřestala a povídky rozhodně v budoucnu dokončím.
Zatím aspoň kapitola k Gie.

S pozdravem Paddy

V minulých dílech jste četli:
Druhou etapu rozjeli Pobertové na výbornou. V Ewelmu se už zabydleli, Sirius si sehnal motorku. Kluci se osvědčili i jako kuchaři. Jak se bude jejich kariéra vyvíjet dál?



Plány dnešní i budoucí

(Sirius)
"Buď té lásky Siriusi a laskavě si po sobě ukliď!" křikla na mě Lily a profičela kolem mě směrem kuchyně. Lenivě jsem pootevřel jedno oko, zamřoural jsem po pokoji.
"Siriusi, slyšíš?! Postarej se o ten binec!"
"Jakej binec? Já tu žádnej nevidím," zabručel jsem tiše. Asi né dost tiše, protože mě zaslechla a přihnala se ke mě.
"Jaký binec? Rozhlédni se kolem sebe. Vypadá to tu jak v chvílku," odsekla Lily.
"No jo, však se o to postarám," odpověděl jsem a zase jsem oči zavřel.
"To vidím," povzdechla si Evanska.
"Nevyšiluj zlato, to nic není," ozval se James, následně vesele seběhl schodiště a plácl sebou do křesla. Jenže naše drahá Liliana se teprve dostávala do varu.
"Jamesi Pottere! Ty se do toho nepleť a raději zlikviduj tu spoušť v kuchyni!"
"Co prosím?"
"Moc dobře víš o čem mluvím."
"Ty myslíš, ty palačinky?"
"Cože to mělo být?"
"Palačinky," pousmál se James nevinně. O Lily se pokoušely mrákoty.
"Tak k tomu to má hodně daleko. Kdo to z toho stropu seškrábe?" povzdechla si znovu a rozhlédla se po obývacím pokoji. Pohledem se zastavila na Petrovi, který seděl opodál ve snaze splynout s okolím, ale naneštěstí pro něj neunikl bystrému zraku Evansky.
"Já tu nebydlím," hlesl tiše doufajíc, že ho nezaúkoluje.
"To mi je srdečně jedno," usmála se na něj sladce. "Vytáhni konečně Siria a dejte to tu do pořádku. Kde je Angie? A Remus?"
"No pokud jsou pryč oba, zřejmě jsou pryč spolu, takže samozřejmě nikdo netuší, kde se zase zašili. A i kdybychom to věděli, nedoporučoval bych je rušit," usmál jsem se pobaveně.
Lily si zhluboka povzdechla a zahleděla se na nás takovým tím pohledem alá Megoška. Na pár minut nastalo ticho, neboť nikdo z nás se neodvážil ani hlesnout, aby neschytal další domácí práce a Lily usilovně přemýšla, co dál. Nakonec zřejmě došla k závěru, že chtít po nás, abychom uklidili je pro začátek dostačující.
"Ehm.. takže hybaj do práce."
"To se v tomhle baráku musí pořád jen uklízet?" zabručel jsem a vyškrábal jsem se na nohy.
"Když je v tomhle baráku pořád nepořádek?"
"A co bys chtěla?" pokrčil jsem rameny.
"Lásko, nerozčiluj se. Víš, jsme chlapi. Nemáme pro pořádek smysl," usmál se na ni James.
"Vyhoďte tu slepici," zavrčela Lily a zmizela na schodišti.
James s povzdechem chytil nebohé zvíře a zamířil k zadnímu vchodu.
"Netuším, co se jí na Galině nezdá," ušklíbl se smutně.
"Příčí se mi zvíře v domě! Navíc tohle má i jméno!" ozvalo se z patra.
"Ale Sirius ti nevadí!"
"To nebylo hezké," zamračil jsem se na něj. Jen pokrčil rameny a vynesl slepici za dům.
"Poštááááá!"
Výkřik se nesl od vchodových dveří, kde stála Angie s Remem, po celém domě, a všechno jakoby ožilo. Každým dnem nám měly přijít pozvánky na přijmací zkoušky. Celá naše tlupa se rázem nahrnula do předsíně a jeden přes druhého jsme se začali vyptávat.
"Ticho!" křikl Remus. "Však vám ty dopisy nikam neuletí."
"Tím bych si nebyl až tak jistý. V tomhle domě..." Záměrně jsem větu nechal nedokončenou a významně jsem se na Rema podíval. Předevčírem trochu experimentoval a následkem toho jsme chytali židle po vesnici. Ty potvory se rozhodly udělat si vyhlídkový let po krajině. Remus se pousmál a hodil mi nevelkou obálku s pečetí Bystrozorské Akademie. Netrpělivě jsem ji roztrhl. Na pergamenu, který jsem vytáhl toho moc nebylo. Jen datum, čas a místo zkoušky. Ani se mi nechce věřit, že ten čas tak letí.
"To si ze mě dělaj srandu, ne? To budu dělat přijmačky na své narozky?!" zaskučel James.
"No jasně, Jimmy má narozeniny, tak posunou zkoušky," ušklíbla se ironicky Angie. Než se s ní stihl James pohádat, vytáhla nějakou další obálku a tajuplně se na nás usmála.
"Že neuhodnete, kdo píše?"
"Žeby se Megošce stýskalo?"
"No doufám, že se neozývá některá z těch uječených slepic," ušklíbl jsem se znechuceně.
"Egoisto," zasyčela Gie. "Vzpoměla si na nás jistá Američanka."
"Viki?" žasla Lily a vrhla se k dopisu.
Na nic jsme nečekali. Lily se okamžitě dala do čtení.

Ahojky Poberti!
Všechny Vás moc a moc zdravím! Doufám, že se Vám vede skvěle, určitě jste se už dostali na bystrozory a vůbec všude, kde jste chtěli. Chudáci učitelé, to s vámi nebudou mít jednoduché.
Hrozně moc na vás vzpomínám. Chtěla bych se s vámi zase někdy setkat, ale vypadá to bídně. Pomáhám teď tátovi ve firmě a často se stěhujeme. Vlastně jsme pořád na cestách. Právě jsme v jednom hotelu v Montréalu. Docela se mi taky zalíbilo, škoda, že se brzy budeme přesouvat dál. Stejně pořád vzpomínám na náš společný rok. Doufám, že jste na mě jen tak nezapoměli. Ještě jednou se omlouvám, že jsem tak na rychlo zmizela, ale nešlo to jinak. Snad jste mě nezavrhli. Napište mi někdy, moc by mě to potěšilo.
A snad se někdy do budoucna uvidíme.
S láskou vaše Viky
***
"Siriusi, švihni sebou! Nestíháme!"
"Jamesi, neřvi tady. My už jdeme."
"Zlato, přece na nás počkáte, ne?"
"A máme přijít pozdě i my? Copak nestačí vaše zpoždění?"
"Ale lásko...-"
"Brácha, nezdržuj. Chvátáme!" zavelale Gie a po chvíli bouchly vchodové dveře.
"Tichošlape, ty vole, hejbni kostrou!" zařval pod schody znovu James.
V rychlosti jsem si uvázal kravatu a hybaj dolů.
"Seš hluchej? Tu na tebe řvu..." ušklíbl se James.
"Slyším, ale křídla nemám!"
"Ještě to tak."
"James tím, chtěl jenom říct, že spěcháme, jinak nestihneme zkoušky. Ale to přece vůbec nevadí, že? Jsme Poberti, takže na nás se bude čekat," zašklebil se nevesele Remus a přešlapoval u dveří.
"Hele! Na ironii mi nešahej, ta je moje!" ohradil jsem se naoko dotčeně, ale i tak jsem pohl. Poté jsme se všichni vyřítili z domu a fofrem jsme se přemístili. A Akademii, kde se zkoušky odehrávaly, jsme sprintovali. Stejně jsme dorazili pozdě. Zadýchaně jsme se zastavili uprostřed prázdné chodby.
"Kde to máme bejt?"
"Místnost 132," odpoveděl pohotově Remus.
"A to je kde?"
"Vím já?"
"Co teď?"
"Coby, hledáme. Poberti se nikdy nevzdávají."
S tímhle jsme se znovu dali do běhu. Měli jsme štěstí, za rohem jsme narazili na mladého bystrozora, který nás s pobaveným usměvem navedl na správnou cestu.
Do zkušební místnosti jsme se tak vřítili "jen" s deseti minutovým zpožděním. Všichni na nás zabodli své pohledy.
"Pa..pardon. sme to ne..nemohli najít," vysoukal ze sebe zadýchaný James.
Jeden se starších bystrozorů, zřejmě profesor, se pousmál a kývl na nás, ať se zařadíme ke zbytku lidí do kouta místnosti. Chodili jsme po jednom, vždy se nás poptali na pát otázek a vyzvali nás k souboji. Kdo vydržel aspoň pár minut, byl zařazen do druhého kola výběru.

***
"HOLA? HOLÁÁÁÁ! Kdo je DOMÁÁÁÁ!?" zařval James ve dveřích našeho baráčku.
"Hluché nejsme!" ozvala se z kuchyně pobaveně Gie. Přišla nám naproti, Lily ji věrně následovala. Obě se na nás usmívaly.
"Tak co, jak jste pochodili?"
"Máte doma budoucí elitní bystrozory!" křikl rozjařeně James a přitáhl si k sobě Lily. Ta se mu se smíchem vysmekla.
"Aby nám pýchou neprasknul."
"Já že jsem pyšný?"
"A né snad?" ušklíbla se vesele Gie. "Nenosíš náhodou nos kapánek nahoru?"
"Mno... v určitejch ohledech pyšnej sem," zauvažoval James.
"Jo, a v jakejch?"
"No sem třeba hrozně pyšnej, že mám kolem sebe lidi jako jste vy."
"No nekecej," ušklíbla se Gie. Pak si na něco zřejmě vzpoměla, neboť se rozzářila jak mudlovská žárovka, ale vzápětí se na mě podívala takových zvláštním pohledem. Jakoby zvyžovala či zdrhat nebo ne. Tušil jsem za tím čertovinu.
"Angie???!"
"Já za nic nemoct! To ty jsi ho pozval! Já jen kývla!" bránila se rychle.
"Samozřejmě, že za to můžeš ty. Kdo jiný?"
"Ty?"
"Já? Copak já někdy za něco můžu? Nevidíš mou svatozář?" ušklíbl jsem se na ni.
"Leda tak rohy. Jenom uvažuju, jestli jsi vůl nebo ďábel."
"Samo, že ďábel!"
"Však Megoška o tobě taky tvrdila, že jsi kvítko z čertovy zahrádky," zapojila se Lily.
"No jo, ale tentokrát jsem v tom vážně nevinně," pokrčil jsem rameny.
"A o co vlastně jde?" ozval se Remus, marně se snažíc pochytit význam.
"No přece o...," zarazil jsem se a zadíval se na Gie, "... o čem to vlastně mluvíme?"
"Merline, on se hádá a neví ani proč. Mluvíme o Regulovi!" povzdechla si Gie.
"Co má Regul společného s námi?" zeptal se né zrovna prozíravě James. ale není se co divit, když je plně zaměstnaný. Lily se konečně nechala chytit.
"Brácha, tvá inteligence mě jednou porazí. Snad je to Siriův sourozenec, ne?"
"To vím," ušklíbl se James.
"No aspoň něco" povzdechla si Angie. "Přijede v pátek."
"Proč promerlina?" vydechl James. Já zatím nenacházel slova.
"Asi je zvědavý na tu vaši slepici. Booože! Na návštěvu, ty trubko," povzdechla si Angie a zaplula zpátky do kuchyně. Hodil jsem významným pohledem po Removi. To se nám to pěkně komplikuje. Rem se jen pousmál, jakože se to vyřídí. Takže to vypadá, že máme o jednu cestu do Londýna navíc. Doufejme, že v pátek všechno klapne. Lily na nás mrkla a poslal Jamese za Angie.
"Pozvěte ho taky," šeptla směrem k nám a zmizela za Jamesem.
Podívali jsme se na sebe.
"Máme snad na výběr?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 31. května 2011 v 16:11 | Reagovat

fíha, byla to ale doba... tak jako tak to bylo čupr!!! vole slepice v baráku a navíc Galina, paráda! hláška za hláškou tomu jen nasadily korunu!

2 Lilien Evansová Lilien Evansová | Web | 31. května 2011 v 16:49 | Reagovat

Jé to jsem ráda ,že už tu máš zase novou povídku !! Je naprosto úžasný...skrátka jako vždy..přesto vždy lepší a lepšííí !! Miluju tvuj styl psaníí !!! NAPROSTÁ NÁDHERA !!

3 Janie Janie | Web | 31. května 2011 v 19:19 | Reagovat

[1]: Mě nezbývá nic jiného než souhlasit.
Úžasné. :-D

4 Moony Moony | Web | 1. června 2011 v 19:48 | Reagovat

skvělá kapitola :) jak si přišl ana to jméno pro tu slepici to nechápu ale je boží xD

5 Black Star Black Star | E-mail | Web | 14. června 2011 v 0:39 | Reagovat

keby som nesedela na zemi, asi sa prizabijem pádom zo stoličky :P :D ..si úžasná, celý čas som sa chlemtala ako taký blázon na úzeku od sv.Munga :P :D asi by im tam mal niekto zavolať :P :D

6 Prongs Prongs | Web | 20. října 2011 v 19:12 | Reagovat

Uf.. Jsem trošku vypadla ze čtení.. :-) no.. :D Každopádně opět skvělá kapitola :D Mají boží jméno pro slepici :D

7 Lud Lud | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 12:56 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy