Drápy a špičáky

8. ledna 2012 v 17:08 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojky lidičkové,
konečně jsem se pustila do přepisování Gie. Tohle, pokud dobře počítám, je 89.kapitola, což znamená, že se blížíme ke konci. POvídka by měla mít přesně sto kapitol. Doufám, že se mi to povede.

Oznámení: Za chování Rosiera plně zodpovídá Luckie, moje pomocná ruka, má záchrana v nouzi. Dík za pomoc


Drápy a špičáky

Srpen 1979, Britské muzeum, Londýn

Zoufale se snažil uklidnit svůj splašený dech. Na pár sekund pevně sevřel víčka. Vlk ho zevnitř drásal, domáhal se svého propuštění. Byl přece alfou, byl zvyklý vést, a teď se nemůže ani bránit!
"Tohle nemá cenu, štěně," nesl se síní falešně jemný hlas. "Já své sliby plním."
Rychle přemítal všechna pro a proti. Bez vlka nemá šanci. Kdyby to byl obyčejný boj, tak snad, ale tenhle zkušený upír je trochu jinačí šálek čaje. Před očima se mu míhaly všechny ty hrůzné situace, které by mohly nastat, kdyby se vlkovi opravdu podvolil.
"Víš, že tě cítím, viď?"
Ten hlas byl zatraceně blízko. Do háje s pravidly! Prudce otevřel oči, teď už medově zlaté, vlčí.

Ewelme, o patnáct hodin dříve
(Angie)

Zrovna jsem si postavila vodu na ranní kafe, když na dvoře zařval motor Siriovy mašiny. S úsměvem jsem se natáhla pro další hrnek. Konvice zapískala právě ve chvíli, kdy se Sirius objevil ve dveřích.
"Dobré ráno," usmála jsem se na něj vlídně a podala mu hrnek vonícího moku.
"Áah, moje ranní droga," zasmál se vesele a pokynul hlavou ve znaku díku.
"Dobrá nálada? Nemusíme se tě bát?"
"Výborná," ušklíbl se, ale vzápětí měl co dělat s rovnováhou, neboť James, který taky zavítal do kuchyně, ho na uvítanou bouchl do zad.
"Zdarec brácha - kdy nám ji představíš?"
Sirius se po něm se smíchem ohnal, nicméně jeho poznámku ignoroval. Poslední dobou Sirius trávil spoustu času mimo barák, často i přes noc, a James to prostě nemůže nechat být. Pořád se snaží ze svého kámoše něco dostat, nějakou třeba i docela maličkou informaci, kde a hlavně s kým vlastně Sirius celé ty hodiny je, bohužel pro něj bezúspěšně.
"Se za ni stydíš nebo co?"
"Jamesi!" ozvala se Lily z patra. Zněla poněkud netrpělivě.
"Krásné načasování," uchechtl se Sirius pro sebe, když James bleskově vyrazil do patra.
"Já bych ji i přivedl, ale zaprvé nevím, jak vážné to mezi námi je a zadruhé nechci, aby jste mi ji vyděsili," vrátil se k otázce Sirius.
"Copak jsme nějaké příšerky?" usmála jsme se a posadila se ke stolu. Z patra sem doléhala hádka těch dvou. To se nikdy nezmění.
"Ne, ale.. je to mudla," pokrčil rameny.
"Jo táák," zamyslela jsem se. "Vi o tom, co jsme zač, ne?"
"Vlastně ji znáte. To je taky asi důvod, proč váhám."
"No povídej přeháněj.. když jsi to tak nakousl," pobídla jsem ho. S povzdychem se sesunul na protější židli, nejistě si pohrával se lžičkou, nakonec se mi zadíval do očí.
"Dobře, ale byl bych rád, kdyby to zůstalo mezi námi."
Zvedla jsem dva prsty v němé přísaze a kývnutím jsem ho pobídla k pokračování.
"Pamatuješ si na takovou drobnou blondýnku, co na svatbě převrhla na Petra polívku?"
"Na to nejde zapomenout. Elis... Elis Walkerová tuším."
Siris se pousmál, ale mlčel.
"Takže vy dva.. spolu? Páni! Skvělý Siri, přeju vám to."
"Vážně?"
"Jo, doufám, že vám to vydrží."
"Jako že bych ji podvedl, co?"
"Ale ne. Změnil ses. Jen soužití mudly a čaroděje může být komplikované. Vem si, kolik věcí považuješ za samozřejmost, kdežto ji by to mohlo děsit. A opačně."
"Jo, to už jsem zjistil," povzdechl si. "Motorky rozhodně nemají lítat."
Rozesmála jsem se. "Tohle jsi ji ukázal? Chudák!"
"Asi bych měl požádat o pomoc Lily. Ta se v tom vyzná," pokýval zamyšleně hlavou.
"V čem se vyzná?" ozval se ode dveří Remus. Nečekal na odpověď, jen se rozespale vydal k lince pro trochu životabudiče.
"Lily v mudlech," ušklíbl se Sirius.
Rem pokýval hlavou, jakože bere na vědomí, pak se s hrnkem kávy sesunul vedle mě. lehce mě objal a opřel si o mě hlavu.
"Jakto že nespíš? Nemáš tak náhodou v noci zas službu?" zeptala jsem se ho zamyšleně.
"Copak se dá spát? Tam nahoře? To bych nesměl bydlet ve stejném domě s Potterovými," ušklíbl se ospale.
"Pořád zapomínáš, že Angie je taky pravé Potterovic kvítko," ušklíbl se Sirius.
"Ne, Gie je hlavně moje," pousmál se mile a políbil mě.

Londýn, Britské muzeum, po půlnoci

Ještě si dopřál chvíli na uklidnění, pak vyrazil. Muž ho ale s zlověstným úsměvem prohodil skrze skleněnou vitrínu.
"Nikdy nebudeš rychlejší než já," ušklíbl se a lehce si oprášil imaginární prach z kabátce.
Vlčí muž se rychle vyšvihl na nohy. Pokusil se zaútočit znovu, ale výsledek byl stejný.
"Od posledně jsi moc rozumu nepobral."
Vřela v něm krev, chtěl toho slizáka roztrhnout vejpůl, přesto se snažil uklidnit.
Když dnes večer nastupoval na svou směnu, netušil jak rychle se všechno může zvrtnout. Pracovní doba plynula stejně pomalu jako v jiné, stejně nudné dny. Pak najednou, když procházel s baterkou sálem, ve kterém se zrovna připravovala nová expozice, zaslechl tichý smích. Od pohrdavého smíchu, nebylo daleko ke slovům a od těch to bylo jen krůček k bitce. Úhlavní nepřátelé si vždy a všude jdou po krku. Prosté pravidlo.

Rosier se procházel kolem a naoko zaujatě si prohlížel vitríny. Ovšem navzájem se ostražitě pozorovali, ani na chvíli neupouštěli od své pozornosti. To by pro ně mohlo mít katastrofální následky.
"Vypadáš unaveně." Pouhé konstatování.
Remus na něj upřel pohled. Chce to plán! Upíra jen tak nenachytá.
"Kdo ti pomáhá? Taková pijavice jako ty se přece nemůže udržet sama," uchechtl se pohrdavě. Jen získat čas. Na takhle zkušeného upíra nestačí. Snad někdo přijde.. když spustí alarm.
"Mám své zdroje. Ale pokud se mi nabízíš jako svačina, milerád přijmu."
"Ani ne, díky. Nemusíme se ochutnávat navzájem," ušklíbl se Remus při vzpomínce, která mu prolétla myslí. Rosier sebou trhl. Pamatoval si tu noc moc dobře. Taková ostuda!
Jeden z velmi deštivých úplňků před více než třinácti lety. Upír a vlče. Boj o život. Vlastně jediný, kdo bojoval o život, byl Rosier, zatímco vlče, které o náhodou pokousalo se zmateně krčilo opodál. Prapodivná situace - o to větší ostuda pro mladého šlechtice.
"Nemehlo. Nechá se tak snadno chytit," poznamenal ještě Remus ve snaze upíra vyvést z rovnováhy.
"Bylo to dávno. Prostě chyba. Dnes to však napravím."
"Nebo si zaděláš na další jizvu," pokrčil rameny Remus.
Rosier ztuhl, přivřel oči a připravil se k útoku. Vlk ho cítil, cítil nebezpečí a byl připraven. Upír si počkal na nepřítelův nádech, pak zaútočil. Šel mu po krku, nicméně Remus byl připraven. Sehnul se, podtrhl nepříteli nohy a odkulil se stranou, aby získal trochu času. Upír byl v mžiku na nohou a patřičně naštvaný. Mohutným skokem sejmul vlkodlaka a společně narazili do zdi. Remus zalapal po dechu, úskokem pohlédl ke dveřím. Rosier ho pevně chytil pod krkem a vyzvednul na nohy. Pud sebezáchovy probudil v Removi vlčí sílu. Prudce sebou trhl a mrštil mužem přes sál.
Rosier se ihned vzpamatoval. Není to už malé vlče. Nesmí ho tak šetřit.
"Konec hraní," ušklíbl se Rem. Z hrdla se mu vydralo hluboké zavrčení.
Rosier pozvedl jedno obočí. Rozhodl se čekat na útok. Remus ho zatím jen sledoval a snažil se odhadnout jeho další pohyb.
Rosier letmo pohlédl vzhůru. Ano, ten obrovský lustr by mu mohl pomoct, kdyby se nějakou, řekněme, náhodou zřítil. Jenže než stačil jednat, Remusovi došlo, co se honí v upíří hlavě a přesunul se na druhou stranu. Rosier byl nucen hledat řešení někde jinde. Pohled mu padl na husitské zbraně. Z vitríny si vypůjčil řemdih a vydal se za nepřítelem.
Remus mezitím zmizel mezi krabicemi. Neviděl tak sice na Rosiera, ale cítil ho. Hlavně se teď musí zaměřit na svůj cíl.
Ostnatá kovová koule dopadla na dřevěnou krabici.
"Do háje s husity," zavrčel si pro sebe Rem, nicméně hodlal pokračovat ve svém plánu.
Další úder, tentokrát blíže k němu. Řetěz se ale zasekl. Rosier neváhal, hodil zbraň i s dřevěnou bednou po nepříteli. Tohle Remus nečekal. Síla nárazu ho odmrštila několik metrů dozadu. Shodil ze sebe krabici a lapal po dechu. V hlavě mu hučelo a rameno pálilo jako čert. Omámeně se zvedl na nohy. Znal lidi jako Rosier. Ti si svůj triumf musí vychutnat. Naneštěstí pro ně. Malá dýka zasvištěla vzduchem. Rosier jen na chvíli ztratil svou masku. Vytrhl dýku ze své paže.
"Nic lepšího neumíš!" zahřměl. "Pro tohle jsem tě hledal takovou dobu?! Abych našel ubohého zablešence, který se na nic nezmůže?!"
Světlo zlověstně zablikalo, magie proudila kolem.
"Kvůli tomuhle!?" mrštil dýkou o zem.
Remus věděl, že už nemá mnoho času. Bleskově popadl stříbrný meč z vitríny, jedním mohutným skokem se dostal k Rosierovi a ohnal se po něm.
Na kratičký okamžik zahlédl v upírových očích záblesk překvapení. Pak se Rosier sesunul k zemi a proměnil se v prach.
"Přesná rána," ozval se ode dveří známý hlas.
Remus se otočil, připraven k útoku. Adrenalín mu pořád bouřil v krvi. Oddechl si, když viděl, že je to jen Moody.
"Potvory," ušklíbl se bystrozor a lehce špičkou boty prohrábl to, co z upíra zbylo. "Mohli by po sobě uklidit."
Teprve teď Remus upustil meč a sesunul se k zemi. Nebyl schopný nic jiného vnímat, jen své divoce bušící srdce a tupou bolest. Vlk ho opustil. Zase trůnil v klidu v jeho nitru.
Do místnosti se vřítila skupinka bystrozorů. Po pár krocích se zarazili, rozhlédli se kolem a pak se nejistě zadívali na šéfa.
"Píšu si pozdí příchod," zabručel Moody a chvíli na ně upřeně zíral.
"Na co čekáte?! To vás musím věčně hlídat? Tady kolegu," kývl k hromádce prachu, "...uschovat a přiložit k důkazům."
"P-pane, to je Ro-rosier? Ten u-upír?" zeptal se jeden z bystrozorů.
"No prášek do pečení to není Smite."
"A-ale kdo.. on pane.. to to..," zakoktal se nováček.
"Pro Merlina Smite, vypadněte! Vy půjdete třídit staré noviny a né chytat zločince!!!
A na co vy koukáte?! Zbalit, uklidit, vypadnout. Jedu, jedu, jedu!!!"
Skupinka lidí se okamžitě dala do práce. Moody přistoupil o pár kroků k Removi a zadíval se na něj.
"Ministerstvo taky chybuje," zabručel tiše. "Byl by z Vás dobrý bystrozor. Co sejde na tom, že jste vlkodlak? Na tom přece nezáleží."
"Pane, co.. co napíšete do spisu?" zeptal se Remus váhavě. I když tohle bylo napadení, soud by mu to nemusel uznat. Moody očividně pochopil.
"Byl jsem to já. Součást bystrozorské práce," pousmál se. Byl to asi první úsměv, který u něj Remus viděl.
"Thompson Vás vezme k Mungovi, ať se podívaj na tu ruku. Pak se stavte za mnou. Sepíšeme to," oznámil ještě a vydal se komandovat své podřízené.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janie Janie | Web | 8. ledna 2012 v 20:22 | Reagovat

Úžasná kapitola...ale nejlepší byl stejně Moody. :-D

2 Luckie Luckie | Web | 8. ledna 2012 v 21:40 | Reagovat

Úžasné! Fakt povedená kapitola a ráda tě zachraňuju, ještě když z toho pak vznikne něco takového :-)

3 Roxen Black Roxen Black | Web | 8. ledna 2012 v 22:10 | Reagovat

,,Prášek do pečení to není."
To nejlepší hláška :D :D

4 vea vea | 9. ledna 2012 v 17:06 | Reagovat

nemohlo by byt ted zase pokracovani  My Life Is Lie ?

5 Lucik Lucik | Web | 9. ledna 2012 v 17:29 | Reagovat

Yes.. na blogu už to je :) Tak se mrkni a napiš jak a co :D

6 Joure Joure | Web | 10. ledna 2012 v 16:51 | Reagovat

Prášek do pečiva :D :D
Dobrá to kapitola :-P

7 Baruzz Baruzz | Web | 10. ledna 2012 v 17:01 | Reagovat

Krásná kapitola :) Hrozně se mi líbí to ráno jak všichni vypadají jak po nějakým flámu (zaspala jsem, nebo tu byl flám?:))

8 Lexie Lexie | 11. ledna 2012 v 16:29 | Reagovat

Super, těším se na další část :-)

9 Šílenej Šílenej | Web | 22. ledna 2012 v 15:12 | Reagovat

upřímně? moc to nepobírám, ale stejně se mi to líbilo a Moody mě skoro oddělal :D

10 Moony Moony | Web | 24. ledna 2012 v 20:28 | Reagovat

o můj bože.. skvěle vylíčený boj :)) jen tak dál.. už se těším na pokračování :D

11 Becky Becky | 5. února 2012 v 15:18 | Reagovat

Super :)) Píšeš úplně úžasně, akorát se bojim jak to skončí :D akorát mi Angie celou dobu moc nesedí k Removi, nevím proč :-( Doufám že co enjdřív bude další kapitolka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy