Zrcadlo, zrcadlo...

7. ledna 2012 v 13:05 | Paddy |  Překlady
Ahojky,
všechny srdečně zdravím. Nedávno jsem dělala trochu pořádek v počítači a našla jsem jeden starší překlad. Je to takové sladké, klišoidní, ale snad se bude líbit ..

Název: Zrcadlo, zrcadlo...
Originální název: Mirror, mirror
Autor: Izme
Překlad: Paddy
Žánr: romantika
Období: Poberti
Postavy: James, Lily
Obsah: Lily Evansová, primuska, byla vtažena do zrcadla při hlídkování na chodbách Bradavic. A jediný, kdo ji dokáže pomoct, je samozřejmě James Potter!
Upozornění: Tento příběh je založen na postavách a situacích, které vytvořila JK Rowling, různá vydavatelství jako Bloomsbury, Scholastic a Raincoast a Warner Bros, Inc. Nevlastním žádné peníze a žádné autorské právo.


Zrcadlo, zrcadlo...

Dvě hodiny je pozdní noc, dokonce i na Bradavické poměry. Což pravděpodobně vysvětluje, proč byl James Potter ve sklepení a připravoval lektvar proti bolesti (což byl trest za... dobře, nechcete to vědět). A zřejmě taky pochopíte, proč se divil, když uslyšel hlas z oboustranného zrcadla.
"Pottere? Jsi to ty?"
"Coo.. Siriusi, řekl jsem, že máš jít spát.. počkej.. Evansová?"
"Ano, Evansová."
"Jak ses sakra dostala k Siriovu zrcátku? Jak jsi to udělala?"
"Co?"
"Jak jsi se dostala k Siriovu zrcátku?! Nevěřím, že ti to..."
"Poslouchej Pottere, já na tohle vážně nemám čas. Já, dobře, potřebuju něco jiného."
V tu chvíli se James cítil úplně vzhůru a zajímalo ho, co chce Lily Evansová říct. A chtěl zjistit, jak to provedla se Siriovým zrcátkem.
"Nevěřím."
"Podívej, musíš mi pomoct! Všichni spí a já jsem tu uvízla. A no myslím, že se tu dusím! Musíš mě odtud dostat!"
"Ok, takže, já rozhodně spím!"
*Řada opravdu silných nadávek, které nebudou raději uveřejňovány.*
"Dobrá, možná se mi to nezdá. V čem je problém?"
"Hlídkovala jsem na chodbách, a dotkla jsem se toho zrcátka a spadla jsem přímo sem! A teď nemůžu ven!"
"Takže?"
"No, to je asi jasné, ne? Jsem uvnitř zrcadla, ty kokote!"
"A?"
"Co tím myslíš?"
"Jak jen to říct slušně... nějak jsi vynechala tu část, proč je to i můj problém."
"..."
"Děje se něco, slečno Evansová?"
Lily byla samozřejmě naštvaná na součastného primuse, jejího zatraceného partnera, kterému se očividně do zachraňování nechtělo. I když tajně doufala... a proto teď nenacházela slova. Netušila, že James právě rozkládá Pobertův plánek a snaží se ji najít, zatímco ona se snaží přijít na nějvětší urážku jaká existuje.
A těsně před tím, než si vzpoměla, James zamumlal zaklínadlo. Trvalo asi půl vteřiny než se na mapě rozblikal červený bod označený Lily Evansová.
Začali mluvit oba najednou.
"Ty malý slizký..."
"Mám tě. Chodba tři a ..."
"..zkurvy...."
"A půl? Od kdy máme...?"
"Co říkáš?"
"Co říkáš?"
*ticho*
James si odkašlal a začal znovu.
"Od kdy existuje chodba tři a půl?"
"Nani?"
"Od kdy mluvíš japonsky?"
"Od kdy se o to zajímáš? Mimochodem, co jsi říkal o chodbě tři a něco?"
"Chodba tři a půl. Tam teď jsi."
"Oh! Skvělé! Přesně to potřebuju!"
"Maličkost."
"Dotáhni sem ten svůj zadek a dostaň mě ven, Pottere!"
"Smůla. Dobře, Evansová, rád bych byl tvůj rytíř v lesklé zbroji, ale bohužel se nedostanu z tohoto zatraceného sklepení dřív než dodělám lektvar. Zamkli dveře."
"CO?!"
"Ach bože, ty jsi hysterka."
"To myslíš vážně?"
"Ne, dělám si legraci. Vážně si myslíš, Evansová, že bych dobrovolně seděl ve sklepení a snažil se uvařit něco, co aspoň vzdáleně připomíná lektvar proti bolesti, když bych mohl trávit čas po tvém boku a pomoct ti zvládnout ten složitý úkol, a to udržet Bradavické chodby bezpečné?
"Hádám, že ano."
"Na vtipy je pozdě, Evansová."
"Dobře. Tak jinak. Lektvar proti bolesti jsi říkal?"
"Jo."
"Ale to je učivo šestého ročníku.. to není tak těžké."
"Myslíš? Proměňování je moje silná stránka, ale ne míchání odporných, slizských a páchnoucích přísad do bublající hmoty. Upřímně nechápu, proč je to Sbrabusův oblíbený předmět.. peří ptáků..."
Lily si povzdechla a svázala si vlasy. James si nemohl pomoct, aby na ni nezíral. Lily se zdaleka nechovala tak chladně jak byl zvyklý.
"Ok, uděláme dohodu. Já ti pomůžu s lektvarem a ty pak pomůžeš mě."
"Opravdu si myslíš, že bych ti jinak nepomohl?"
Mírně ji tím zaskočil. Zmateně zamrkala, ale přikývla a začala udílet pokyny.
"Dobře, nejdří musíš nakrájet Mlhovku."
"Mám."
"Pak to smícháš s křídly vážky."
"Mám. Zarazil jsem se u drcení brouků a přidání kořene Sympherily."
"To je těžký krok.. musíš udělat..."

-*-

Asi po půl hodině pokynů, kterými se řídil, lektvar měl světle zelenou barvu, přesně takovou jakou měl mít. Dveře zasvítily zeleně a ozvalo se měkké cvaknutí zámku - James dokončil svůj úkol a mohl jít. S úlevou odlil trochu lektvaru do lahvičky, sebral neviditelný plášť, oboustranné zrcátko, mapu a hůlku, přičemž zbytek (hromadu přísad, starých knih a pergamenů) nechal tak a rychle odešel.
"Kde jsi to toho zrcadla spadla?"
"Čtvrté patro... víš, je tu trochu těsno."
"Nemáš klaustrofobii, ne?"
Poprvé za tu dobu slyšel v jejím hlase náznak paniky.
"Trochu."
"Ok. To není problém, za chvíli budeš venku. Co jsi dělala na chodbách?"
"Hlídkovala, to jsem ti už řekla!"
"Ve dvě v noci?"
"Chceš říct, že už jsou dvě ráno?"
"Skoro tři..."
"Bylo kolem půlnoci, když jsem se dotkla zrcadla."
"Dobře, dělala jsi dneska něco zvláštního?"
"Cože?"
"Jestli jsi dělala něco zvláštního?"
"To není tvoje starost!"
"Mluvil jsem o povinnostech primusky."
"Ach. Jistě. Narazila jsem na dva páťaky v přístěnku na košťata."
"Zajímavé. Firth Deagle a Alice Renaa, viď?"
"Jak to víš?"
"Chytil jsem je včera .. předevčírem.. a předpředevčírem..."
Lily se zasmála, a James si úlevně oddechl, že se mu povedlo odvrátit její myšlenky od malého těsného prostoru.

Po deseti minutách tlachaní došel na chodbu ve čtvrtém patře a hned viděl, kde zmizela; před ním ležel její bahot.
"Ehm ..Lily? Myslela jsi.. na něco konkrétního, když jsi se dotkla toho zrcadla?"
Lily zčervenala. Jak mohl vědět, že myslela... a proč ji najednou oslovuje Lily?
"Proč se ptáš?"
"No.. je to ten typ .. zrcadla..."
"Co s tím?"
"Neboj, pozor na hlavu, podám ti ruku."
Usilovně myslel na to, že chce dovnitř zrcadla a najednou viděl svou ruku v druhém zrcátku.
"Áááá... jak jsi to udělal?"
"Ehm... musíš teď myslet na stejnou věc, jako když jsi se sem propadla."
Ona nabrala ještě hlubší odstín červené, ale přikývla a vzala ho za ruku.
"Na tři, jo? Jedna.. dva.. tři!"
James zatáhl ze vší síly a po chvilce je nechalo zrcadlo oba odejít. Lily se najednou cítila volná, klopýtla a přistála na Jamesovi.
"Au! Au.. oh bože, promiň!"
Tlumený povzdech ji připoměl, že James je vlastně živý a tak rychle z něho slezla.
"Jsi v pořádku?"
"O mě se nestarej, tys tam byla tři hodiny!"
"No.. dobře. Jsem v pořádku, díky. Podívej já.. nechtěla jsem a.."
"Nech toho. Kdyby nebylo tebe tak ještě čučím do knihy lektvarů."
Lily zčervenala. James vstal, oprášil se a podal Lily ruku. S mírným zaváhaním ji přijmula a vytáhla se na nohy.
"Podívej, musíš se jít vyspat. Já se musím vrátit dolů pro věci do sklepení. Vážně nechci, aby přišly pod ruku Srábkovi."
"Nepůjdu sama ... ehm, to je jedno."
"Bojíš se tmy?"
Vrhla na něj vražedný pohled a zamířila do sklepení.
"Znám zkratku."
Popadl ji za ruku a dřív než se stačila vzpamatovat, táhl ji opačným směrem.
"Ehm.. Jamesi.. proč proboha běžíme?"
Vážně mu právě řekla James?
"Ehm.. co je zábavného na chůzi, když můžeš běžet?"
Zasmála se a utíkali dál.

O tři dny později

Lily stála před tajemným zrcadlem ve čtvrtém patře. Všechno její pátrání o magických zrcadlech bylo marné - v nejlepší knize chyběla stránka a ona nedokázala zjistit více.
Ale James řekl něco velmi zvláštního a ona toužila zjistit, co ví. A odkud to zjistil?!
"Slečno Evansová?"
Ladným pohybem tasila hůlku a otočila se ve směre odkud přicházel hlas. Když viděla, kdo promluvil, povzdychla si.
"Pottere. Co tady děláš uprostřed noci?"
"Dokončil jsem lektvar."
"Lektvar? Nedělal jsi ho před třemi dny?"
"Jo. Víš, Brumbál je příliš chytrý, naštěstí. On ví, že jsem příliš sebevědomý na to, abych bral doučování z lektvarů. A tím, že mi to udělí za trest, se procvičuju."
"Třikrát týdně? Myslela jsem, že to děláš z donucení?"
"To jo! Ale třikrát týdně nemusím opisovat. Brumbál to považuje za dobrý nápad."
"Takže jsi musel znovu udělat lektvar proti boleti?"
"Jo, ovšem naštěstí jsem si vzal lahvičku z toho minulého, se kterým jsi mi pomohla. Trvalo mi deset minut, než jsem si vzpomenul, jak ho přidělat na celý kotlík."
"Dobrý nápad."
"Dík. Takže, co tady děláš?"
"Přemýšlím o tom zatraceném zrcadlu - měli bychom se ho zbavit, je nebezpečné."
James se na ni usmál a přišel k ní.
"Ani ne. Musíš myslet na..."
Ozvalo se zasyšení, náhlá vichřice a oba se ocitli v malém prostoru, který Lily tak dobře znala.
"... na něco zvláštního!"
"O super! A jak se teď dostanem ven?!"
James zrudl a začal prohledávat kapsy.
"Co děláš?"
"Ehm.. jsem si jistý, že jsem to někde.. áá!"
S vítězoslavným úsměvem vytáhl z kapsy džínů velmi strarý, opotřebovaný pergamen.
Lily se na něho podezřívavě zadívala.
"Z knihovny?"
"Jo. Potřeboval jsem to na nějaký výzkum. Každopadně vím, že je to tohle..."
Jame obrátil stránku. Lily spatřila obraz zrcadla, před kterým před chvíli stála a zalapala po dechu.
"Zrcadlo Jediného? Když stojíš před zrcadlem a myslíš na toho koho miluješ, vtáhne vás zrcadlo dovnitř a jen on nebo ona vás můžou dostat ven? Zrcadlo reaguje pouze na lásku vašeho života? Co to znamená?"
"Jo, takže... myslím, že bychom mohli zase pryč."
Přes Jamesovu tváři přeletěl záblesk emocí. Něco jako lítost.
"Jamesi já.. omlouvám se, já.."
"To nic. Nejspíš je to pokažený.."
Vytáhl hůlku a zamumlal kouzlo. Lily se najednou opět otočila a s hlasitým zaduněním přistála na Jamesovi před zrcadlem. Rychle se znovu posadili. Mírně zrychlený dech. Schoval hůlku do kapsy.
"Nebylo to tak těžké."
"Pro mě ano. Strávila jsem tam nějaký čas!"
James zčervenal a odvrátil zrak, vstal, natáhl k ní ruku. Tentokrát neváhala.
"Jamesi, mrzí mě, že jsme na tebe křičela."
"Ty jsi křičela? Ani jsem si nevšiml!"
"To není vtipné, Jamesi!"
"Já se nesměju, Lily!"
Odvrátila se od něho a hleděla z okna. Po chvíli ucítila, že se postavil vedle ní.
"Bradavice jsou v noci krásné, viď?"
"Ano."

Pár minut stáli v tichosti. Lily sebrala odvahu k dalšímu rozhovoru.
"Víš... nemyslím si, že je s tím zrcadlem něco špatně."
James na ni zíral. Cítila, jak červená, ale odhodlaně pokračovala.
"Je to opravdu zvláštní. Celé roky jsem tě nemohla vystát. Všechny ty vtípky, tvá popularita.. opravdu jsem tě nesnášela. Hlavně proto, že jsem si myslela, že jsi arogantní rozmazlený fracek, který si protě hraje."
James vypadal, že chce něco namítnout, ale rozmyslel si to. Lily pokračovala.
"Ale tento rok.. nevím, co se s tebou stalo, ale změnil jsi se. Jsi milý kluk, pořád jsi to ty, ale... dobře.. možná víc chlap."
Zdálo se, že mu vypadnou oči z důlku.
"Myslela jsem na tebe, když jsem šla kolem toho zrcadla. Proto si myslím, že funguje dobře."
Řekla příliš mnoho, dost na to, aby pochopil. Znovu se zahleděla z okna.
"Byl jsem v tom zrcadle hodněkrát. Opravdu moc krát, ale nikdy jsi mě nepřišla vytáhnout. To je důvod, proč znám to kouzlo. Odmítl jsem tam hladovět. Pamatuješ jak jsem ve druhém ročníku tři dny chyběl? No, byl jsem tam..."
Překvapeně se na něj podívala. Plaše se pousmál.
"Já.. ehm.. dobře. Byl jsem blbec."
Udělal ještě krok k ní, a pak najednou ji objal a políbil. Byla příliš v šoku, aby nějak reagovala. Po chvíli ji pustil a ustoupil.
"Klidně mě zase udeř, nemohl jsem si pomoct."
Chvíli se na něho dívala, pak k němu přistoupila, vytáhla se na špičky a políbila ho. Neměla šanci odejít, protože si ji znovu přitáhl k sobě. Tentokrát trval jejich polibek mnohem déle.
"Neměla jsem v úmyslu tě udeřit."
"Už jsi to udělala."
"Jo, mno.. díky, že jsi mě zachránil."
"Od toho rytíři jsou, ne?"
"Jistě. Jo a Jamesi?"
"Hmm?"
"Nechceš se mnou chodit?"

The end


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janie Janie | Web | 7. ledna 2012 v 19:57 | Reagovat

Krásné...taky bych chtěla takové zrcadlo. :-D

2 Luckie Luckie | Web | 7. ledna 2012 v 22:53 | Reagovat

[1]: Raději ne, kdo by tě z něho tahal? jak bychom přišli na toho správného?

Krásný příběh, krásný překlad :-)

3 Baruzz Baruzz | Web | 10. ledna 2012 v 17:10 | Reagovat

Moc hezký :)
Lily jako emancipovaná žena nebídla chození :) a ani ji nenapadlo, že by si mohle James vymýšlet :D
Krásný překlad - ty nadávky jsi vycenzurovala ty nebo původní autorka? :D

4 Black Star Black Star | E-mail | Web | 17. ledna 2012 v 14:01 | Reagovat

krásna poviedka .. a dobrý preklad :P :D

5 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 19. září 2012 v 13:26 | Reagovat

Krásné krásné! Prej: ,,Odmítl jsem vyhladovět." :-)  :-)  :-) A jak říkal, že ho nidky nepřišla vytáhnout... Chudinka Jamesíček!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy