Paměti staré bandy 2/2

16. května 2012 v 14:00 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojky, zas a znova.
Celkem se mi daří plnit plán, takže další kapitola je tentokrát k Gie.

Ještě pár vzkazů:
Market (a všichni, co chtěj Tajemství) - na Tajemství rodu Blacků navazuje druhý díl Bradavická tajemství a najdeš ho zde. Ještě není dokončen, povídka je pozastavena, ale pokud budu mít čas a chuť, možná se na ni znovu kouknu.

K Splněnému snu: tahle povídka zatím taky stojí, ale více méně vím jak pokračovat. Snad se k ní dostanu.

S pozdravem
Paddy

(přednastaveno)

Paměti staré bandy 2/2

(Angie)
"Ale víte, co mi asi vadí nejvíc? Ty šílený vedra," protočila oči Sam.
"A já vždycky myslela, že jsi teplomilný člověk," zasmála se Lily.
"Bejvávalo," povzdechla si hnědovlásla dramaticky. "Co bych teď dala za takovej správnej anglický liják. Ta sahara mě nebaví."
Sirius se krátce zasmál a blýskl pohledem po Jamesovi. Ten se na okamžik zatvářil nechápavě, ale pak se rozzářil.
"Co je? Já to chci taky vědět!" šťouchla do něj Lil, když z nich nic nevypadlo.
"Ale... pamatujete, jak uzavřeli celé jedno patro, právě kvůli písku? Kdy to bylo? Siri... ?"
"Myslím, že páťák," ozval se Rem.
"Jo, přesně," ušklíbl se James. "Pamatujete?"
Na okamžik jsem se zamyslela, ale Lily si zjevně vzpomínala dobře, neboť se na bráchu usilovně mračila.
"To jste měli na svědomí vy? Mě to hned napadlo, ale McGonagalka mi nevěřila."
"Nikdy na to nepřišli," zasmál se Sirius.
"Vy parchanti!" prskla naoko naštvaně Sam. "A víte, kdo to po vás uklízel?"
Svorně zavrtěli hlavami.
"Prefektové!"
"A jó... to bylo tehdy jak s námi Remus týden nemluvil!" ohlédl se na kamaráda James.
Ten jen se smíchem pokýval hlavou.
"Jak vás vůbec taková hovadina napadla?" ozvala jsem se zvědavě.
"No to víš...," nadechl se Sirius.
"Tichošlápek chtěl vidět poušť. Tak jsme si ji vytvořili," skočil mu do toho pohotově James.
"No doufám, že tohohle se u bráchy nedožiju," zhrozila se Sam.
Sirius jen upil ze své láhve a tázavě pozvedl obočí.
"Co dělá prcek?" zašklebil se James.
"Už tak malej není, ale zato vyvádí pěkný kraviny," povzdechla si Sam. "Bráchové jsou někdy fakt paka."
"To mi povídej," ušklíbla jsem se vesele. James se na mě nedíval zrovna hezky. Jen jsem pokrčila rameny. Naoko se urazil a se zájmem se otočil k Sam a začal se vyptávat. Pro sebe jsem se pousmála. Ten se nezmění..
"To bude tím, že brácha objevil, že na světě taky kromě košťat existují holky."
Její slova mě zase vrátila do reality. Samanta právě vyprávěla nějakou historku, zatímco kluci se řehtali jak pominutí. Její vyprávění oživilo i mé vzpomínky. Kdy to bylo... druhý ročník? Páni, to už je dávno.
"Co je?" zeptal se mě zmateně Sirius. "Proč na mě tak koukáš? Mám se bát?"
Vesele jsem se ušklíbla a nadechla jsem se k odpovědi. Nakonec jsem jen se smíchem zavrtěla hlavou a odvrátila se od něj.
"No táák ségra? Co se ti zas honí tou tvou potřeštěnou hlavou?" strčil do mě lehce James.
"Jen jsem si na něco vzpoměla," mávla jsem rukou, jenže brácha umí být nedobytný. A pak když se přidá i Liliina zvědavost...
Po očku jsem koukla na Siria.
"Raději ne, on by mě přizabil," ušklíbla jsem se na někdejšího školního cassanovu.
Nechápavě na mě koukl a rychle začal přemýšlet, cože bych na něho mohla prásknout.
"Tichošlape? Co ještě nevíme?" ozval se podezíravě James.
Jeho kamarád jen bezradně rozhodil rukama a zavrtěl hlavou.
"Vím já, na co myslí?"
"Já myslím, že víš," usmála jsem se na něj jemně.
Zarazil se uprostřed pohybu a chvíli mě ztuhle pozoroval.
"Opovaž se!" vykřikl najednou a vyslal ke mě varovný pohled.
"Nech ji," okřikla ho Lily se smíchem. "My chceme vědět, co nemáme vědět."
"Ehm.. svěřil se vám někdy jak skončilo jeho vůbec první rande?"
Otázka vyvolala vlnu nadšení a Siriovy hlasité protesty.
"Angino! Já tě přerazím - mluvím teď naprosto vážně! Neopovažuj se to vytahovat!"
Chvíli jsem váhavě studovala jeho naštvaný výraz, ale nakonec jsem usoudila, že to jeho ego ustojí. Ďábelsky jsem se na něj usmála.
"Potterová!" křikl. Páni, tak mi už dlouho neřekl. Je to vlastně docela fajn, to zase slyšet.
"Copak?"
"Já tě.. já tě.. mlč!" zasyčel. "Prosím," dodal po chvíli váhavě.
Na vteřinu či dvě to zamávalo mým přesvědčením, ale nakonec přece se nejedná o nic tak strašného. Spíš je to úsměvná historka.
"Angie?" zadívala se na mě Lily. "Ty jako o tom víš nějak víc?"
"No...," pousmála jsem se.
"Počkat! Vy dva jste spolu jako někdy chodili? Jako normálně?" vyvalil oči James a prolétl mezi námi pohledem. Když se ani jeden neměl k odpovědi, pochopil.
"No chodili. Asi dva dny než prohlásil, že holky jsou absolutní krávy, které k ničemu nejsou a že on jako nikdy s žádnou nic mít nebude."
"To jako vážně?" rozesmála se Sam. "Zvláštní tvrzení od tohohle cassanovy."
"Bylo nám dvanáct, pro Merlina!" bránil se Sirius.
"Siriusi! To jsi mi nikdy neřekl!" vypálil na něj James a lehce ho praštil do ramene.
"Já vím. Přizabil bys mě. Věděl to jen Rem."
James se na něj tázavě zadíval.
"A mě se nikdy nic neřekne," povzdechl si dramaticky.
"Z toho si nic nedělej," pohladila ho Lily chlácholivě po ruce. "Pro mě je to taky novinka."
Vesele jsem se na ni zašklebila, jenže Sirius mě nepřestával provrtávat pohledem.
"Ale no ták.. však ty to přežiješ," usmála jsem se na něj na oko soucitně.
"Však počkej! Jen co si na něco vzpomenu," zavrčel výhružně, ale měla jsem takový pocit, že je spíš zklamaný než naštvaný. Tázavě jsem se na něj podívala. Jen mávl rukou a odvrátil se.
"Vždyť o nic nejde," šeptla jsem omluvně.
"Neřeš to," zavrtěl jen hlavou a né příliš přesvědčivě se usmál.
"Jdete si zahrát famfrpál? Tři na tři?" zvolal James nadšeně.
Podívali jsme se po sobě a souhlasně přikývli.

***********************
(Sirius)
Inkoust barvy letní noci lenivě stékal po hrdle brku. Na špičce se na okamžik zastavil, než kapka dopadla na prázdný pergamen. Usadila se, pomalu se začala vpíjet do podkladu.
Zamyšleně jsem skvrnu dlouhou chvíli pozoroval, aniž bych se měl k činu.
Orlí brk se náhle vrátil do kalamáře. Přes rty se mi prodral tichý povzdech, zatímco jsem si rukama vjel do vlasů. Zničeně jsem si obličej schoval do dlaní. Jen na chvíli, pak jsem mrknul na hodiny. Jak dlouho tu už sedím?
Z přízemí se ozývají hlasy přátel. Vypadá to, že se mezi sebou o něčem dohadují. Se Samanthou je tu veseleji. Těch pár dnů s ní je skvělých.
Tik, tak, tik...
Denomer vyšel ze svého malého domku. S mírným úsměvem si nasadil svůj slaměný klobouk, zavřel za sebou dřevěná vrátka a pomalou chůzí se vydal na svou obvyklou procházku.
Bouchly dveře.
Pohledem jsem se vrátil k pergamenu přede mnou. Zel prázdnotou. Téměř na mě křičel, naléhal, ale nemohl jsem se pohnout. Prsty jsem lehce zavadil o medailon, který mi už pár měsíců věrně visel kolem krku.
Regulus...
Slova mi poletovala hlavou, vířila kolem mě v neuspořádaném roji. Dobírala si mě. Vždy se na několik okamžiků zastavila, poslušně se seřadila, ovšem než jsem je stihl zachytit, rozletěla se s výsměchem do všech stran. Na pergamen se nedostavila...
"Sirius? Co ty tady?" vešel do pokoje Rem, zběžně mi nakouk přes rameno.
"Úkoly? Teď?" podivil se, zatímco hledal nějakou knihu.
"Dopis," povzdechl jsem si, když už přerušil mou apatii.
"Dopis? Komu bys... á tady je!" usmál se na tenkou brožuru.
"Nějaká tajná láska?" otočil se zpět na mě.
Zoufale jsem se na něj zahleděl. Na krátký okamžik se v jeho tváři usadil zmatený výraz, než si přisedl na kraj stolu a vyčkával na odpověď.
"Regulus," přiznal jsem popravdě. "Už je to dlouho, co se naposledy ozval."
"Nevíš, co napsat." Žádná otázka, jen konstatování situace.
Pokrčil jsem rameny.
Remus mě s úsměvem poplácal po rameni a zvedl se k odchodu.
"Koneckonců je to bratr, ty na něco přijdeš. Ale hni sebou. Chtějí jít do Příčné."
"Teď?"
"Sam tam už dlouho nebyla.. a viděl jsem jednu skvělou knížku, takže..," ušklíbl se vesele.
Pobaveně jsem protočil oči, definitivně vzdal psaní a vyrazil za ním.

***********************************
Sotva jsme vešli na Příčnou, všichni se rozprchli. Remus zamířil najistotu ke knihkupectví, svou holku samozřejmě odtáhl sebou. Lily se Sam zmizely v davu a James se jich věrně držel. Takže jsem tam najednou stál sám.
Ruce jsem strčil do kapes a vydal jsem se loudavým krokem bezcílně ulicí. Občas mě zaujala nějaká výloha, ale spíše jsem bloudil v myšlenkách. Znovu jsem se vrátil k tomu dopisu pro Regula. Už jsem se rozhodl; napíšu to nějak neutrálně. Kdyby to náhodou odchytili, tak ať nemá problémy. A kdyby se chtěl sejít, tak se už nějak domluvíme. Rád bych ho zase viděl.
V tom jsem v davu zahlédl známou tvář. Ze dveří X právě vycházela McGonagalová. Téměř vesele jsem se usmál a vyrazil jsem jejím směrem.
"Dobrý den, paní profesorko."
Zmateně se otočila, na okamžik se zarazila, ale pak se zářivě usmála, než přešla ke svému vyrovnanému výrazu.
"Pane Blacku... už je to dlouho, co jsem Vás viděla naposled. Nesliboval jste náhodou návštěvu v Bradavicích?"
"Naše chyba," prohlásil jsem naoko kajícně, ale nedokázal jsem se přestat usmívat.
"Nastoupili jsme na Bystrozorskou akademii a výcvik je vážně vyčerpávající."
Chápavě se usmála a začala se vyptávat, jak to s námi vypadá.
"Paní profesorko! Ráda Vás vidím," ozval se nám za zády výkřik. Přiřítila se Angie s Remem v zádech.
"Jak se Vám daří? A co pan ředitel?"
O chvíli později se k nám připojil i zbytek. Profesorka jen zářila, kupodivu my taky. Takhle narazit na mosty, které nás pojí k předchozí epizodě života, bylo to... osvobozující. Zavzpomínat si na staré dobré časy, teda hlavně byly víc bezstarostné a klidnější než tohle. Časy, kde nás nic moc netrápilo. Dozvědět se novinky ze školy, jen tak nezávazně pokecat. Na chvíli jsme se přesunuli do Děravého kotle.
Probrali jsme i události, které se v posledních dnech staly. Dozvěděli jsme se, že Voldemort se začíná rozmáhat a že stojí za většinou útoků v Anglii, Skotsku a zasahuje i do Irska. Tohle se nám moc nelíbilo, ale Brumbál má zatím situaci celkem pod kontrolou. Prý se uvažuje o dodatečném náboru bystrozorských nováčků do kurzu. Stát začíná zavádět nové zákony, které by rozšířily moc bystrozorů, napomohly v oslabení partizánských skupin a podobně. Vzniká taky zvláštní útvar zvědů, kteří jdou dnem a nocí po stopách smrtijedů.
Všechno to jsou jen slabé náznaky toho, co se skutečné chystá.
Země se připravuje na válku.

***********************************
Poznámky:
Denomer - soused, něco jako starosta vesnice, pomáhal jim s opravou domu


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Becky Becky | 16. května 2012 v 16:56 | Reagovat

Moc mě potěšilo, že jsi přidala novou kapitolu ;) tuhle povídku mám vážně ráda a těším se na ní. Doufám že co nejdřív bude další :-)

2 Luckie Luckie | Web | 21. května 2012 v 22:22 | Reagovat

Mary/Sirius? xD hezké... a to jak Sirius nevěděl co napsat - taky někdy nevím, jak začít. Ale McGonagalovou bych nečekala. Jen tak dál :-)

3 Luckie Luckie | Web | 21. května 2012 v 22:28 | Reagovat

[2]: bože! já si už ani nepamatuju jména :-D chtěla jsem napsat Gie/Sirius... jo, to budou tou pozdní hodinou

4 Moony Moony | Web | 27. května 2012 v 16:15 | Reagovat

Páni málem jsem ji přehledla :)) je skvělá:)) jen tak dál a už se těším na pokračování :))

5 Zdeňka Zdeňka | 6. června 2012 v 13:34 | Reagovat

super povídka, hned jsem si ji oblíbila, už se nemůžu dočkat pokračování :)

6 Šílenej Šílenej | Web | 9. srpna 2012 v 16:19 | Reagovat

mělas to první rande víc rozepsat, určitě by to byla sranda jako vždycky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy