Co mělo zůstat skryto 1/2

13. června 2012 v 8:00 | Paddy |  My Life Is Lie
Ahojky,
no sice k poslední kapitole jsou jen tři komentáře... ale no dobrá. Měla jsem inspiračku, něco jsem napsala, tak ať se můžete pobavit XD

S pozdravem
Paddy


Co mělo zůstat skryto 1/2

(vypravěč)

Ve chvíli, kdy prošli branou Asile, jakoby se ocitli v jiném světě. Bok po boku zde žila nejrůznější stvoření a harmonii spolupracovala. Vládl zde klid a mír.
Ehm.. ne? Tak znovu.
Jakmile prošli branou hradu, jakoby se ocitli uvnitř hurikánu. Tvorové všeho druhu (i Hermiona měla potíž je poznat) bez zastavení kmitala tam a zpátky. Všichni něco nosili, zařizovali či vyráběli. Pokřikovali na sebe, pískali, pošťuchovali se, popoháněli jeden druhého. Tam v koutě se tři zahalení mužíci dohadovali nad jakousi mapou; tu zase ženy třídily léčivé bylinky. I když na první pohled působilo dění dost chaoticky, mohli pod povrchem cítit jakýsi pevný řád. Zdálo se, že každý přesně ví, co dělá, a že to celé ladí.
Oba mladé studenty to ale dokonale ohromilo. Hermiona jako zastánkyně práv kouzelnických tvorů byla v ráji, kdežto Rona s jeho bojovou povahou více zaujaly zbraně, které se zde objevovaly prakticky na každém kroku. Lupus si zmatku snad ani nevšímal, zkušeně se proplétal davem a mířil si to k hlavnímu schodišti.
"Ralfe! Okamžitě to odtáhni do laborky nebo si tě podám!" rozlehl se síní rezonující hlas tmavovlasého muže, který probodával pohledem nazelenalého orka. Ten za sebou táhl sud s nevábně vyhlížející tekutinou.
"Ke Karin! Hned!"
"Olafe! Nevyšiluj a pojď se přivítat," křikl na něj s úsměvem Lupus.
Upír ještě chvíli doprovázel orka pohledem, než se uvolnil a přistoupil ke trojici příchozích.
"Zdarec! Tak vy ste ta posila?" ušklíbl se na nebelvířany.
Ron jen s mrazivým pohledem přikývl.
"Mno, co už naděláme. Každá ruka se hodí," pokrčil upír rameny, z náprsní kapsy vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil.
"Jsme moc rádi, že se můžeme konečně zapojit," usmála se na něj Miona.
"No jo, Harry vás furt držel stranou, že prej nejste připraveni a take kecy."
"Myslel to dobře," hájila ho hned jeho kamarádka.
"Jasně, že jo! Jeden Nebelvír bohatě stačí!" ušklíbl se Olaf.
"A já proč ses vyvlíknul z učitelství," zamumlal si pro sebe Lupus.
"Tak Harry je šílenec. Jakoby nestačilo, že nás prohání Velkej Sid. Teď je na chvíli klid."
"To vypadá, jako by vám bylo jedno, že zmizel v čase!" vyjekla Mia pohoršeně.
Olaf se zamračil a oči mu na okamžik úplně ztmavly.
"Samozřejmě, že máme strach! Jsme jeho přátele!" zasyčel zlostně.
"Klídek zlato, jo?" ozvala se mu za zády černovlasá mladá žena a položila upírovi ruku na rameno v uklidňujícím gestu.
"Tino," šeptl, ale uklidnil se.
"Vítejte do rodiny," usmála se Tina vřele na nováčky.
"Víš, Hermiono," vložil se do toho Lupus, "...my víme, že je schopný si poradit. Zvládl i horší situace. Víme, čeho je schopný, proto to tak veřejně neřešíme."
"Já vím, že v něho prostě musíme věřit," povzdechla si Mia omluvným tónem.
"To nic, pojďme raději za šéfem, stejně nás už čeká," mávl rukou Lupus a znovu vyrazil.
Sid na ně už opravdu čekal. Tvářil se sice nedůvěřivě, ale brzo zjistil, že tihle dva Nebelvíři jsou Harryho ochotni následovat i do horoucích pekel. Vysvětlil jim, jak to na Asile chodí, přidělil jim učitele, i když protestovali, že je Harry učil osobně. Jenže Sid byl neoblomný. I když jim dal svolávací amulety, nedovolil jim se zapojovat do bojů, aspoň do té doby, než se sám přesvědčí, jak na tom jsou. Oba museli nakonec složit přísahu, čímž se oficiálně stali Asilčany.

*******************************************
(Harry)

"Co ti chtěla?" ozval se znuděně Sirius, když se k nám Rem zpátky připojil.
"Nic extra," pokrčil rameny primus. "Ať dělám průvodce tady Nickovi."
"Hmm... takže budeš asi s námi na pokoji, člověče!" otočil se na mě s jiskrami v očích Sirius.
"Že ti to tak došlo. Jsme jediný pokoj s volnou postelí," ušklíbl se James.
Sirius si tu zjevnou narážku na svou inteligenci nenechal líbit a tak do Jamese strčil, přičemž se oba málem ocitli pod schody.
"Nechte toho," napomenul je Remus unaveně, spíše automaticky.
"Merline, to kde je ta vaše kolej?" zaúpěl jsem naoko zoufale, když jsme mířili k dalšímu schodišti.
"No víš, ti lepší maj prostě blíž k hvězdám," ozval se Sirius skoro poeticky.
James i Petr vyprskli smíchy, čímž si od Siria vysloužili nasupený pohled.
"No jo, ty naše hvězdičko," ušklíbl se James pobaveně.
"Teda brácha, já ti nevím, či tě s nima mám nechat samotného. Je to bezpečné?" přisadila si Nelly k všeobecnému veselí.
"Tím bych si nebyla tak jistá," zasáhla do rozhorovu příkrá odpověď nebelvírské primusky.
Lily Evansová stála nad schody a mračila se na skupinku.
"Děláte příšerný rámus!"
"Nešil, dyť se jen bavíme," odfrkl si Sirius.
"Zkuste se chovat dospěle," napomenula ho Lily, ale pak rychle změnila téma.
"Neviděl jsi někde Maggie? Já ji dneska ještě nepotkala."
"Netuším. Taky jsem ji dneska neviděl," pokrčil Sirius rameny.
"Je to tvoje holka," prohlásila Lily jakoby to byl argument.
"Do toho se nám nepleť," odsekl Sirius. Ale to se už Lily věnovala Removi. Řešili spolu nějaký rozvrh hlídek či co.
Moc jsem je neposlouchal a snažil se nějak zpracovat dojmy z celého večera. Brumbál nás uvedl jako studenty na výměnném pobytu a jakoby cvičně nás zařadil ke koleji, samozřejmě jsme skončili v Nebelvíru. Poberti si nás ještě živě pamatovali, takže se nás rovnou ujali. Byl to podivný pocit sedět u jednoho stolu se svým otcem a jeho přáteli. Víc než kdykoliv jindy jsem si uvědomoval, že za nějaké čtyři roky se těmhle mladým lidem radikálně změní svět. Dva z nich položí své životy, aby mě chránili. Jeden bude utíkat před zákonem, zatímco pravý zrádce se usadí v londýňských stokách. Bylo mi smutno a zároveň jsem byl šťastný za tu příležitost je poznat. Takový mix s člověkem nadělá hodně neplechy. Moc jsem nevěděl, jak se chovat, protože sám jsem měl co dělat, abych se kontroloval a nevaroval je. Byla to lákavá myšlenka, ale ničeho bych tím nedosáhl. Ta možnost zaváněla vážnými problémy.
"Casi nespi! Ještě ti chybí jedno schodiště," strčil do mě se smíchem James.
Přinutil jsem se k chabému úsměvu. Asi to stačilo, neboť to víc neřešil. Ale to už jsme prošli portrétem. Nelly se vydala s Lily do pokoje, zatímco Poberti mě sice navedli, kam mám jít, ale sami se usadili při krbu.
Vyšlapal jsem poslední schodiště a svalil se na postel. Upřímně, jsem mrtvej. Časový přesuny zjevně nejsou zdraví prospěšné. I tak jsem se přinutil si vybalit to málo, co jsme koupili a připravit si učebnice na další den. Kdoví, co tenhle pobyt přinese. Doufám, že to nebudou další potíže, protože toho mám až nad hlavu. Zároveň jsem si v duchu udělal poznámku, že musím Nelly připomenout, že po návratu nesmíme nic říct. Kdyby se někdo dověděl, kde jsme byli... Ne, bude lepší je tím nemučit.
Dveře se tiše otevřely a dovnitř vklouzl Remus.
"Neruším?"
"Je to váš pokoj," usmál jsem se.
"Já vím, ale..." pozvdechl si. "Jsi v pohodě? Byl jsi nějak mimo."
"To ten přesun a tak. Náročná cesta," pokrčil jsem rameny a znovu se usadil na posteli.
"Jo, já klukům říkal, že o víc nejde," přikývl a taky se usadil na své posteli. Chvíli mě zkoumal pohledem, než si znovu povzdychl.
"Jak dlouho tu budete?" zeptal se po chvíli ticha. "Teda, né že bych vás vyhazoval, já jen..." dodal, když zachytil můj pohled.
"V pohodě. Sám pořádně nevím. Řekli nám měsíc, ale stát se může cokoliv."
"Aha," kývl a zas bylo ticho. Vypadal jakoby nad něčím usilovně přemýšlel, a já začínal tušit o co mu jde. Otázka vlkodlačství ho musela dost trápit, když s tím přišel hned.
"Hele... Nicku, já nevím, jestli ti můžu věřit nebo tak. Neznám tě, ale jinak to asi nepůjde."
Oj, to byl těžký boj. Vlastně pořád se sebou bojoval. Ten jeho strach jsem chápal. Lehce jsem kývl, jakože může pokračovat.
"Fajn. Chci, abys věděl, že tohle ví jen mí přátelé. Jenže... no já..."
V zoufalém gestu si rukou vjel do vlasů. Chudák, se do toho zamotal. Rozhodl jsem se mu trochu pomoc.
"Pokud jde o mě, umím mlčet," pousmál jsem se na něj.
Zdálo se, že ho to trochu uklidnilo.
"Asi takhle... když jsem byl malej, no napadl mě vlkodlak. Takže..."
"Takže jsi taky vlkodlak. A příští týden je úplněk," dokončil jsem větu za něj.
Zadíval se ně mě zoufalým pohledem očekávajíc nevyhnutelné.
"Čekáš až tě za to zlynčuju?"
Trochu je pousmál, ale stejně pořád vyčkával. S povzdechem jsem se vykopal na nohy, přešel k němu a svalil se vedle něj.
"Nemínim tě za to soudit. Mezi vlky mám pár přátel. A pokud máš pořád pocit, že jsi něco míň, tak ti tady přísahám, že ti to rozhodně vytluču z hlavy."
Na to se už Remus ulehčeně zasmál a uvolnil se.
"Jen jsem měl strach, že nás nabonzuješ profesorům. Kluci jsou totiž zvěromágové a dost mi pomáhaj. Takže se nediv, až se v sobotu vypaříme."
"Ok, takže vám budu dělat křoví?" ušklíbl jsem se.
Remus jen pokrčil rameny, když dovnitř vtrhla pohroma ve formě zbylých Pobertů.
"Copak tu vy dva kujete za pikle?" zaměřil na nás Sirius okamžitě svou pozornost.
"Řekl jsem mu o nás. Bude to tak lepší," reagoval okamžitě Rem.
Ti tři se ve vteřině zastavili v pohybu.
"Jsi si jistý? Neřekne to někomu?" začal pochybovačně James a lítal pohledem od jednoho k druhému.
"Své mlčení můžu odpřísáhnout," zvedl jsem dva prsty ve znaku přísahy. "Vlastně... chtěl jsem se zeptat, jestli bych se nemohl přidat?"
"Cože?" vyvalil oči Sirius. "Chceš říct, že bys dobrovolně vlezl k vlkodlakovi, kterého neznáš? Jsi blázen?"
"Blázen možná trochu jsem, ale to tady nehraje roli. Jsem zvěromág a vím, jak se v přítomnosti vlka chovat. Párkrát jsem za úplňku zůstaval s přítelem."
Nedůvěřivě po sobě koukli, ale nakonec to přece jen musel rozhodnout Remus sám.
"Zkusit to můžem," odpověděl váhavě.

***********************************************************
Pozn. aut.:
Ork - nebudu vysvětlovat, raději přiložím obrázek
Harryho výpomoc - Harry si nevymýšlí, když říká, že je zvěromág a pomáhá kámošovi při úplňku. Zvěromágem se stal v Asile (zmínka v některé z předešlých kapitol) a občas zůstává s Lupusem při přeměně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 flammea flammea | 13. června 2012 v 14:10 | Reagovat

páni jsem první :-) super kapitolka, jsem zvědavá jak jejich první a asi i posleddní společný úplněk dopadne :-) doufám, že to nebude úplná katastrofa :D

2 vea vea | 15. června 2012 v 21:35 | Reagovat

Pánii, super, bezvaa. No, co jiného říct?

3 vea vea | 17. června 2012 v 22:42 | Reagovat

Zdá se mi to, nebo to tu zase začíná umírat? No tak, jeden komentík vás nezabije :D

4 Luckie Luckie | Web | 1. července 2012 v 16:02 | Reagovat

jůů Asile! Ty lidičky tam jsou tak super :-) jen mě překvapil Remus. Nenapadlo by mě, že to Harrymu/Nickovi řekne tak rychle...

5 Šílenej Šílenej | Web | 4. července 2012 v 12:49 | Reagovat

tolik k tomu jak Remka vždycky všechno tutlá jak nejdýl to jde :D

6 Moony Moony | Web | 14. ledna 2014 v 19:24 | Reagovat

Remy a hned to prozradil? to se mi teda nezdá.. no jo ale ty tvoříš parodii (DOKONALOU!) takže je v ní všechno možné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy