Zrození Fénixe 1/2

9. června 2012 v 14:20 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojky lidičkové,
tak škola se nám chýlí ke konci (už bylo na čase), je více času na psaní, ale není ochota k přepisování XD
Vždycky jak sednu ke klávesnici, mám najednou tisíc dalších jiných věcí na práci.
Ale jednou se snad překonám XD
Zatím je to kapitola k Angie, na Mlil se už pracuje.
Ono mě jen trochu mrzí, jak nevšímaví čtenáři jsou někteří z vás. Už se snažím některé věci objasnit. Ono nemůžu vše prozradit, ale snažím se o náznaky a tak mě trochu štve, když nereagujete. Chybí mi ta zpětná vazba, jen tak pak vidím, jestli mířím dobrým směrem nebo ne.
No, nebudu to rozebírat, snad se to změní.
(Btw: tohle patřilo hlavně k MLIL XD)

Prozatím

Vaše Paddy

Zrození Fénixe 1/2

(James)
"Škoda, že Angie s Remem nepřišli," povzdechla si Lily.
"Neví, o co přicházejí," ušklíbl jsem se vesele a hodil do sebe dalšího panáka, čímž jsem si vysloužil nesouhlasný pohled.
"Brzdi, ano?" zamračila se Lily.
Neochotně jsem kývl, ale koneckonců stejně to není zábava podle mého gusta. Rozhlédl jsem se po malém sálu. Kolem stolů poposedávali lidi z bystrozorské akademie nebo od léčitelů. Pár lidí se svíjelo na parketu, ale vesměs vládl klid. Tuhle haloweenskou párty vymysleli nějací třeťáci, jako takové vyblbnutí se na chatě v horách, kde nikoho svým opileckým zpěvem nebudeme rušit. Nakonec jsme se přidali. Ale znatelně mi tu chyběli naši kámoši. Sirius sice prohlásil, že jde, ale někam se vypařil ještě před polednem a nakonec se ani neobjevil. Remus dostal po pár týdnech volno a odjel i s Angie za svými rodiči. Takže jsme tu s Lily sami.
"Nezabalíme to už?" zeptal jsem se ji unaveně.
Bylo něco kolem půlnoci, ale nudil jsem se. A soudě podle jejiho výrazu, ji to taky zrovna nebere.
"Čekala jsem až to řekneš," zasmála se zvonivě a popadla mě za ruku. V rychlosti jsme se rozloučili s pár známými a vyběhli ven do mrazu. Z čisté rozpustilosti a dobré nálady jsem se sehnul a nabral do hrsti trochu sněhu. Než se Lily nadála, přistála ji na zádech sněhová koule. Na nic nečekala a opětovala palbu. Po chvíli zběsilého boje a blbnutí jsme se svalili do závěje.
Polibem jsem utišil její smích. Ještě na chvíli jsem se svalil na záda a zahleděl se na hvězdy.
"Jsou jiné než v Londýně," ozvala se do ticha Lily, jakoby snad věděla, na co myslím.
"Jsou zářivější," usmál jsem se, "..jako ty."
Lily se jemně usmála a lehce mě pohladila po tváři. Pak se vyhrabala na nohy a vybídla mě k pohybu. Nakonec jsme se přemístili do Ewelmu.

Už když jsme se blížili ke dveřím, mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Vchodové dveře byly pootevřené. Instinktivně jsem Lily posunul za sebe a vytáhl hůlku. Pomalu jsme prošli dovnitř. No jak by domem proletěl uragán. Z vázy zbyla hromada střepů, voda se už dávno vpila do koberce. Obrazy spadly ze stěn, zrcadlo roztříštěné na malé kousky se válelo v rohu pokoje. To mi něco připomínalo. Až nebezpečně jsem začínal tušit, o co tady jde. Trochu jsem sklopil hůlku, ale Lily byla pořád ve střehu. Když jsem na jídelním stole spatřil kousky jedné velmi staré fotky, byl jsme si naprosto jistý. Nenapadně jsem ji schoval do kapsy. Jsou věci, které Lily vědět nemusí. Které nemusí vědět nikdo.
Teď jsem si byl jistý. Hůlku jsem schoval a neomylně jsem zamířil ke krbu. Sirius prostě milovat plameny.
Seděl na zemi před krbem, v ruce téměř prázdnou láhev od whisky a cosi si broukal. Slyšel jsem, jak si Lily oddechla. Bylo na ni vidět, že mu chce něco pěkně od plic říct, ale zamračil jsem se na ni a nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou. Sirius takhle vyvádí jen málokdy, a to vždy jde o něco vážného. Zdálo se, že pochopila, protože pár kouzly dala byt jakž takž do pořádku a zmizela nahoře v pokoji. Posadil jsem se k Siriovi, opatrně mu vzal láhev z ruky. Nebyl jsem si jistý nakolik mě vnímá.
Plameny tiše zapraskaly, polena se sesunula a do výšky vyletělo několik jisker. Pod kůži se mi dostávalo hřejivé teplo, konečně jsem rozmrzal.
"Proč se vždycky musí něco podělat?"
Mlčky jsem vyčkával. Vím, že když začne, bude mluvit sám. Nesměl jsem na něho tlačit.
"Mohlo to být fajn, ne?"
"Co přesně?" zeptal jsem se tiše.
Povzdychl si a opřel se zády o pohovku.
"No.. ty a Lily, Angie a..," znovu si povzdechl a zapátral po láhvi. Raději jsem ji držel z jeho dosahu.
"Co se stalo?"
"Co?" zadíval se na mě. V jeho očích jsem mohl vidět smutek, bolest, ale i vztek. Kdoví na koho nebo na co byl naštvaný. Nikdy mi neříkal úplně všechno...
"Proč jsi nepřišel? Mohl jsi vzít i Elis," pobídl jsem ho mírně.
"Není žádná Elis!" vyhrkl rychle a zamračil se. Znovu se zahleděl do plamenů.
"Jak to ..."
"Normálně!" štěkl. "Nechala mě. Prý že jsou mezi námi příliš velké rozdíly."
Sice už nic víc neřekl, prostě se jen nechal odvést do svého pokoje, ale věděl jsem, že jenom v tom to není. Nikdy by tak nevyváděl kvůli jedné holce, se kterou navíc trávil i tak málo času. V tomhle bylo něco víc, ale neptal jsem se. Už jsem si zvykl, že mi neříká všechno, že některé věci prostě nepochopím, ale zvykl jsem si. Je to prostě Sirius.
(Sirius)
Zavřel jsem za sebou dveře svého pokoje a tiše proběhl chodbou ke schodišti. Stejně bude zázrak, když Rema nevzbudíme. Takhle před úplňkěm má zvlášť zesílené smysly. Cestou dolů jsem si stihl jakž takž zapnout hábit, než sem vletěl do kuchyně. James mě od stolu rozepsale pozdravil s hrnkem kafe v jedné a novinami v druhé ruce.
"Dobré. Kolik je?"
"Času dost," zamumlal, když pohledem zaletěl k nástěnným hodinám.
"Nezapomínej, že musíme na ministerstvo," připoměl jsem mu, i když značně nerad. Ti idioti nás nikdy nezapoměli popichovat, že nejsme skuteční bystrozorové, ale jen bažanti! Tss... a to dřeme stejně jako oni.
"Ó Merline, Thompson po ránu to se rovná vraždě," zaúpěl James nešťastně. S chutí bych se k němu přidal, ale to se ve dveřích objevil Remus. Sjel nás unaveným pohledem a automatickými pohyby si začal připravovat čaj.
"Promiň. Já se snažil," sykl jsem jeho směrem. James se připojil omluvným pohledem.
"Tentokrát jste v tom vyjímečně nevinně," usmál se pobaveně a posadil se ke stolu. "Ale ta vřískající potvora Haginsových, co si říká kočka, dlouho žít nebude.
Tomu jsme se zasmáli všichni, ale to klaply vchodové dveře. O pár okamžiků později se k nám za tlumeného hovoru přidaly holky. Zatímco Lily si k sobě bleskově přitáhl James, Angie neomylně zamířila ke kávovaru. Obě ale vypadaly dost utahaně.
"Těžká směna?" zeptal jsem se opatrně. Občas měly sklony bezdůvodně vyšilovat, když byly unavené.
"Ani nemluv," povzdychla si Gie. "Náročná noc, ale to vždycky, když jsme na pohotovosti."
"Kolem druhé přivezli bratry Prewettovy. Oba byli v dost vážném stavu a bohužel to nezvládli."
"Až tak?" zvážněl James.
"Hmm," přikývla Angie, ".. ale víš kdo to byl, ne? Vzpomínáš?"
Zmateně jsme po sobě koukli.
"A měli bychom je znát?" ozval se jako první Rem.
Angie si jen povzdychla a posadila se k němu.
"Sand jo. Vzpomínáte si na Molly Prewettovou? Byla primuska, když jsme byli v prváku."
"To už je dost dávno," ušklíbl se James.
"Myslíš tu, co si vzala Weasleyho? Ten dohodnutý sňatek?" přidal jsem se do debaty.
"Přesně. Byli to její bratři. Prý je napadlo zvíře."
"Nezníš moc předvědčeně," namítl James.
"Taky že ne!" odsekla Angie. "Jejich zranění byla dost.. řekněme - pochybná. Které zvíře ovládá vyšší černou magii?"
Na okamžik se kuchyň ponořila do ticha.
"Ty si myslíš, že za tím stojí Voldemort?" vyslovil Remus to, co se nám všem honilo hlavou. Ani jednomu se takhle myšlenka nelíbila. Útoků poslední dobou pořád přibývalo a bystrozoři na to, díky svému nízkému počtu, nestačili.
"Tohle nevyřešíme," povzdechl jsem si a znovu koukl na hodiny. Měli bychom už vyrazit. Není dobré Thompsona po ránu zbytečně dráždit.
James postřehl můj pohled, takže se zvedl a zamířili jsme na ministerstvo.

"Máme tu nějaké hlášení z Hill Street z Mayfairu. Bylo by dobré, aby tam někdo skočil se podívat, co se stalo."
Ač byla věta vedena zdvořilým tónem, nemohl nám ujít výsměch v Thompsonových očích. Doslova se bavil tím, že nás posílal na nudná místa, kde se stejně nikdy nic nestalo. Většinou to byly staré užvaněné ženské, co se jim ztratily kočky nebo děcka, co vystrašily nějaké hlasité zvuky. Jak říkám, nic pořádného a Thompsona to nevýslovně těšilo.
Abychom si zachovali aspoň trochu hrdosti, nikdy jsme neprotestovali, ani nedávali najevo, co si ve skutečnosti myslíme. A myslím, že právě tenhle náš profesionální přístup žral toho arogantního blbce nejvíc. A u toho jsme si stáli i dnes.
"Jistě, pane. Mrknem na to a dáme vědět," přikývl mírně James s vážnou tváří.
"Myslím, že o nic vážného nepůjde," ušklíbl se pobaveně Thompson.
"To je jen dobře, nemyslíte? V dnešním světě je násilí dost," přidal jsem se k vystoupení. Zdálo se, že chce něco peprného odseknout, ale byl si moc dobře vědom, že jsme Moodymu na doslech. A před šéfem by si nic nedovolil.
"Samozřejmě," kývl strnule, vrazil nám do rukou složku a šel si po svých.
"Vůl," vydechl James, když jsme se dostali do atria.
"Korunovanej," ušklíbl jsem se. Koukli jsme po sobě a zasmáli se.
"Dobrý den pánové," ozval se najednou známý hlas.
"Ředitel Brumbál!" usmál jsem se potěšeně. "Rádi Vás vidíme. Co Vás přivádí na ministerstvo?"
"Ministr, řekl bych," zněla pobavená odpověď. V modrých očích zase hrály jiskry.
"Slyšel jsem, že si vedete na Bystrozorské Akademii velmi dobře."
"Snažíme se," kývl souhlasně James.
"Nemám mnoho času na povídání, ale měl bych radu, nebo spíše jen připomínku. Možná byste měli uvažovat, jak své dovednosti můžete aktivně využít."
"To jako....?" zaváhal jsem nejistě. Moc jsme nechápali, kam tím míří.
"Nevím, co máte na mysli, pane Blacku, ale s jistotou mohu tvrdit pouze to, že hospoda U Tří košťat je velmi příjemné místo. Jsem si skoro jistý, že zítra v osm hodin nebude tak přeplněná jako jiné lokály."
Zmateně jsme na něj oba koukali. Docházelo nám to hodně pomalu, takže když na nás spiklenecky mrkl a zmizel zase v davu, nestihli jsme ani reagovat.
"To bylo vážně divný," vysoukal ze sebe James.

"Jak to včera dopadlo v Mayfairu?" ozval se od svého stolu Smith s upřímným zájmem. Asi jediný, kdo si tady na nic nehraje.
"Přepadení obchodu. Nic moc. Zmizely nějaké balíčky černého bezu a lékořice."
"Copak? Babča si chtěla uvařit čaj?"
James jen otráveně zabručel cosi, čemu rozuměl jen on sám a sesunul se na nejbližší židli. Samozřejmě, že to byl případ za všechny prachy, ale sepsat se musel. Naštěstí nám už pomalu končila šichta a my měli v plánu zamířit na schůzku s Brumbálem. Takže jsme se moc nevykecávali a vypadli jak jen to šlo.
Ke Třem košťatům jsme dorazili přesně načas. Brumbála jsme už našli usazeného u jednoho stolu v zadní části místnosti. A nebyl sám.

**************************************************************************
Pozn.aut.:
Molly Weasleyová (roz. Prewettová) - přiznávám, že ve skutečnosti je od Pobertů starší o 11 let, tady jsem to pro své účely mírně posunula XD
Bratři Prewettovi (Gideon a Fabian) byli zabiti během první války. Nejsou přesně popsány okolnosti, tak jsem si to dovolila vymyslet.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 9. června 2012 v 15:51 | Reagovat

Páni, to je maras! už se těším jak to bude pokračovat a jsem ráda že je tady kapitolka, která je tak dokonalá:) ale že by Siria opustila holka? :D to by mě nenapadlo :)) no uvidíme, co vymyslíš dál ;-)

2 Zdeňka Zdeňka | 10. června 2012 v 12:25 | Reagovat

parádní kapitolka :) teď se rozhodnou založit Fénixův řád, že? :) jinak Sirius je pořád zamilovaný do Angie, proto ho to tak moc štve,že ji to nedokazal rict :)

3 Becky Becky | 10. června 2012 v 12:42 | Reagovat

Super kapitolka :) no... myslim že Fénixův řád už založený je, ale spíš se do něj přidají ;) to s tim Siriusem... buď to je jasný nebo jsem se úplně strašně sekla odhadem ale taky bych řekla že v tom je Angie (nic proti ale mě se Angie k Removi moc nehodí i kdyby měla být s někym jinym než se Siriusem). Těšim se na další :D

4 Lil Lil | 19. června 2012 v 16:02 | Reagovat

HUstý! :) moc se mi to líbí a těšim se na další kapitolu, doufám že bude co nejdřív ;)

5 Luckie Luckie | Web | 1. července 2012 v 15:55 | Reagovat

Chudák Sirius, ale taky mě trošku překvapuje, že zrovna jeho nechala holka...

6 Anna Anna | 25. července 2012 v 19:49 | Reagovat

Páni!!!!!!!!!!!Ty tak ůžasně píšeš.Já komentuju sice až těď ale celá tahle povídka je prostě ůžasná.OBDIV!!!!!!!!Já zkouším napsat aspoň jednu povídku ale jsem na to dřevo.Ještě jednou ůžasné. :-D

7 Anna Anna | 25. července 2012 v 19:50 | Reagovat

Prosím další kapitolku.Prosím moc moc moc. :-D

8 Michelle Michelle | E-mail | Web | 27. července 2012 v 14:34 | Reagovat

Kedy bude ďalšia kapitola? Skvelý príbeh dobre premyslený. ;-)

9 Šílenej Šílenej | Web | 9. srpna 2012 v 16:34 | Reagovat

co se mě týče, tak si to upravuj co je komu do toho, protože je to bezva!

10 Shi Shi | Web | 18. srpna 2012 v 22:17 | Reagovat

Čtu to podruhé a teprve teď mi došlo, co po nich Brumbál pravděpodobně chtěl. :-D
No, jdu si přečíst tu další kapitolu, ať vím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy