Zrození fénixe 2/2

16. srpna 2012 v 17:00 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojky,
tenhle článek tu je opravdu narychlo, takže moc nehleďte na chyby.
Luckie si přála Angie, takže budiž.
Poslední kapitola tady byla dost dávno, tak doporučuji si to projít.

S pozdravem
Scorpio

V minulých dílech jste četli:
Kluci dostali od Brumbála pozvánku na setkání v Děravém Kotli. A nestačí se divit, co se děje.

Zrození Fénixe 2/2

(Sirius)
"Veliteli," pozdravili jsme Moodyho.
Stroze kývl a měřil si nás pohledem. Bylo celkem zvláštní vidět ho sedět v hospodě. Daleko větším překvapením, nebo spíš šokem, byla třetí osoba.
Remus?! Co ten tady dělá? Ten se jen pobaveně usmíval, ale odmítal říct, jak se o tomhle dověděl. Očividně se dobře bavil.
"Posaďte se pánové," pokynul nám Brumbál, když viděl, že se k pohybu moc nemáme. Jen, co jsme se usadili, dal se do vysvětlování.
"Myslím, že nemá cenu to obcházet, víme proč jsme tady. Přejdu rovnou k věci. Jistě víte, že se začíná v zemi rozmáhat jistý takzvaný lord Voldemort."
Moody protočil oči a chvíli vypadal, že do toho skočí, ale nakonec si to rozmyslel.
"Ministerstvo na tuhle situaci bohužel neklade takový důraz jak by mělo. Pokusil jsem se ministra varovat. Několikrát. A bohužel taky musím dodat, že neuspěšně. Bystrozorů je málo, a ještě je jimi plýtváno tam, kde jich není zapotřebí."
"Moc dobře víš, že kdybych mohl....-" ozval se nabručeně Moody.
"Já vím," přerušil ho Brumbál s laskavým úsměvem. "Já vím. Ale máš svázané ruce, tak jako my ostatní."
"O co tedy jde? Máte nějaký nápad?" ozval se poprvé ze celou dobu James a přeskakoval pohledem od jednoho k druhému.
"Něco by tu bylo," začal opatrně Moody. "Máme v plánu dát dohromady skupinu lidí, kteří by se zabývali výhradně případem Lorda."
"Odboj?" pozvedl jsem obočí.
"Něco na ten způsob, pane Blacku," usmál se pobaveně Brumbál, ačkoliv Moody se tvářil nesouhlasně.
"Už se nám podařilo získat pár lidí na svou stranu, ale stále hledáme nové duše. Alastor mi vás doporučil, takže pokud máte chuť..."
Schválně nechal větu nedokončenou, aby nám dal prostor to pobrat. Nebyl to špatný nápad. Stejně nás štvalo, že nás nenechají nic dělat. A jít do akce, ve které opravdu o něco jde... páni! To byl můj sen. Koukl jsem na Jamese, co on na to. Tvářil se nějak moc zamyšleně.
"Co přesně by to obsahovalo?"
"Pátrání, pronásledování, v krajním případě boj. Šlo by hlavně o získávání informací. Pak snad rušení jeho plánů a podobně. Hlavně - kdyby došlo k otevřené válce, pomoc při získávaní spojenců."
"Dobrá. V tom případě, proč ne. Rádi pomůžeme, když už nás na ministerstvu nenechají nic dělat," pokrčil jsem rameny. James souhlasně přikývl, i když pořád se tvářil nejistě. Oba jsme se podívali na Rema.
Ten se jen vesele ušklíbl.
"Já už v Řádu jsem."
"Kdeže?" zamrkal jsem zmateně.
"Fénixův řád, pane Pottere," zavrčel Moody a švihl po Removi nesouhlasný pohled. "Tak se spolek jmenuje. Nezmiňujte to nikde dál."
"Jistě," kývli jsme chápavě.
"Jak? Proč jsi nám nic neřekl?" nemohl jsem od Rema odvrátit zrak. Vždycky byl tajnůstkář, ale vždy jsme na něm poznali, že něco tají. A teď to tak nebylo. Změnil se tak moc?
Rem jen pokrčil rameny, ale ten jeho spokojený úsměv nezmizel.
"Odpřísahal jsem mlčení. Teď už se o tom můžem bavit. Jsem s Alastorem ve spojení od toho útoku v muzeu. Tehdy se o odboji jen uvažovalo, ale po útoku na bratry Prewettovy se začalo jednat," pokračoval ve vysvětlování.
Pořád trochu nevěřícně jsem na něj koukal. On nám normálně lhal. To je ale kámoš, co? Mozek nechtěl přijmout tuhle informaci. Takže on se aktivně zapojuje do dění už kdoví jak dlouho, zatímco my - bystrozorové- neděláme nic?
"Ale co holky?" ozval se najednou váhavě James. "Ony nás zabijou, jak tohle zjistí."
Opps.. to jsem asi nedomyslel. Už chápu, proč nad tou nabídkou tak přemýšlel. Ale má pravdu - Lily nás přerazí.
"No...," nadechl se váhavě Remus, zatímco ti dva nás pobaveně sledovali. Hlavně Moody se zlomyslně šklebil.
"Jak bych to řekl,..."
"Lupine! Já tě varuju!" sykl výhružně James a já začínal mít takový zvláštní pocit, že tady je víc věcí jinak než se zdá.
"Vidím, pane Pottere, že nemáte ve všem až takový přehled," uchechtl se Moody.
"Angie je taky členkou," připustil nakonec Rem. "A Lily o tom přemýšlí."
"Že my se vždycky všechno dovíme jako poslední," vydechl James šokovaně.
"Na to bychom si už měli zvyknout, ne?" ušklíbl jsem se na něj.


*************************
(Remus)
Tvrdá rána pěstí pod bradu mě poslala k zemi. Hlavou jsem se silně udeřil o protější zeď.
"Nestrkej čumák do věcí, do kterejch ti nic není," zavrčel rozzuřeně tmavovlasý muž. Silný zápach, který se z něho linul, dráždil můj žaludek. Modlil jsem se o to, ať tu nezvracím. To by se mu fakt nelíbilo. A dráždit jsem ho fakt zbytečně nechtěl.
Už tak jsem měl problém ho vnímat, hlava mi třeštila a soustředil jsem se hlavně na dýchání.
Nakopnutí jeho okovanou botou mě připravilo o dech. Zalapal jsem po vzduchu, ale snažil jsem se zůstat v klidu. Tady by se každá známka odporu setkala jen s dalšími ranami.
Chvíli ještě něco hučel, ale po pár minutách se zdálo, že se uklidnil a zamířil zpět do putyky.
Až ve chvíli, kdy za ním a hlučnou hudbou zaklaply dveře, jsem se odvážil pohnout. Každý nádech mi působil potíže. Doufám, že je to jen pohmožděné. Zlomená žebra bych si zřejmě sám dohromady nedal.
Opatrně jsem se posadil a snažil jsem se přimět ke klidu. Po zběžné kontrole jsem zjistil, že nekrvácím. Aspoň něco pozitivního.
"Tak přemýšlím, esi si odvážněj nebo takovej magor, abys Barku provokoval," ozval se ze stínů pobavený hlas.
Prudce jsem sebou trhl a okamžitě toho zalitoval. Zraněný hrudník proti takovým otřesům silně zaprotestoval.
"Nejspíš obojí," připustil jsem váhavě a zvedl se na nohy. Pár kouzel a byl jsem schopen i normálního pohybu... teda v rámci možností. S těmi žebry musím zajít za Gie. A ta mě nejspíš dorazí. Nebo jak nad tím přemýšlím, spíš přerazí Brumbála.
Neznámý se mezitím odlepil od stěny a popošel pár kroků do světla, takže jsem si ho mohl v klidu prohlédnout.
K mé nelibosti byl větší než já, a rozhodně silnější. Rozhodl jsem se dávat si bacha na to co udělám. Rozhodně nepotřebuju druhou nakládačku za jediný večer. Měřil si mě svýma černýma očima spíše pobaveně než podrážděně.
"Tebe sem tu eště neviděl," prohodil jakoby nic a vytáhl z kapsy krabičku cigaret.
"Nápodobně," odvětil jsem, sám sebou nejistý, co to vlastně dělám.
Naštěstí se jen zasmál a zapálil si.
"Scházíme se U supa. Je to tam klidnější."
"To má bejt pozvánka?"
Jen pozvedl obočí.
Sakra, musím dřív myslet! Tohle mě jednou může stát život.
"Kdybys měl zájem, hledej Tuka."
Věnoval mi ještě jeden podivnej pohled a kolébavou chůzí zmizel ve stínech uličky.
Chvilku trvalo, než jsem se sebral a přemístil se domů.

*************
"Jdeš s námi?" strčil James hlavu do kuchyně.
"Jasně. Hned sem tam," přikývl jsem.
"Být tebou švihnu než se Sirius zblázní," ušklíbl se James.
"On už blázen je. Nechápu, jak se mu může chcít do toho psího počasí."
James se jen pobaveně ušklíbl. Až pak mi došlo, co jsem zase plácl.
"Já to slyšel!" křikl z chodby Sirius.
"Jsem si toho vědom," usmál jsem se na něj a vyšel ven do silného větru a deště. Okamžitě jsem na sebe použil voduodpuzující kouzlo. Kluci mě napodobili a pak jsme už svižným krokem vyrazili zanaše bariéry.
Beze slova jsme se přemístili před obchodní dům Berka a Máčel. Sirius nedočkavě přiskočil k výloze a cosi prohodil k figuríně. Hned nato jsme prošli do teplé a suché přijmací haly nemocnice. Téměř okamžitě k nám přiskočila blonďatá Sue v citronově zeleném hábitu s emblémem zkřížené hůlky a kosti.
"Ahojky. Holky budou ve čtvrtém patře, ale můžu je zavolat."
"Ehm.. díky Sue. My si pro ně dojdem," usmál se Sirius váhavě. Přece jen z něho ta bloncka celou dobu nespustila pohled. A já myslel, že ji už to přešlo.
Raději jsme rychle vycouvali a hnali se nahoru.
Holky jsme ani nemuseli hledat. Stáli u jakésiho pultu, nad tím visel nápis PŘÍJEM. Zahlédly nás a svorně na nás zamávaly. Vydali jsme se chodbou k nim.
Do cesty se nám připletl mladý medik, který za sebou táhl lůžko na kolečkách.
Sirius na ten kus nábytku bez zaváhání naskočil a nechal se setrvačností dovést až k holkám. Jasně. To by nebyl on, aby neblbnul. Takové hovadiny totiž normální lidi nenapadají. To napadají jen Siria. Ale koneckonců, on není normální.
"Ahoj! Vidím, že máte vlastní způsob dopravy," usmál se zářivě na holky.
"Sirie, ty jsi nezmar," povzdychla si s úsměvem Angie.
"To je fajnový vozítko," pochvaloval si Sirius a vyslal omluvný pohled k medikovi. Nezdálo se, že by to praktikantovi vadilo. Pobaveně zakroutil hlavou a vrátil se k práci.
"Ty se nikdy nezměníš."
"Proč měnit něco, co je dokonalé."
To jsem je protočil oči.
"Máte nějak prázdno, ne?" zeptal jsem se raději a opřel se o pult.
"Hééj! Nezakřikni to!" vyjekla Lily.
"Do konce směny nám zbývá patnáct minut," přidala se Gie.
"Neboj. Co se může za těch patnáct minut asi tak stát?" usmál se James.
"No to by ses divil," zamračila se Angie, ale hned raději změnila téma.
James s Lil se brzy začali dohadovat, kdeže se dneska půjde, když už máme jednou všichni najednou volno. Sirius se tím očividně bavil. Sem tam něco nadhodil a tím jen přilil olej do ohně.
"Jak to včera šlo?" zeptala se mě tiše Angie.
"Ten plán je šílený," odvětil jsem stejně tiše, pohled jsem nespustil z hadající se dvojice.
"Je to nebezpečné."
"Já vím," otočil jsem se k ní. "Umím se o sebe postarat."
"Já o tobě přece nepochybuji," zavrtěla hlavou. "Jen mám strach."
Pousmál jsem se a políbil ji.
"Lidi, nechte toho. Jde se do Kotle!" výskl Sirius nadšeně.
V tu chvíli se rozječel alarm.
Lily s Angie ani na okamžik nezaváhaly, stejně tak i další tři léčitelé a vyběhli na druhou stranu k velkým prosklenným dveřím. ty se o několik sekund později rozrazily a dovnitř vplula nosítka se zraněným. Kolem pobíhalo nějako asistentek z přijmu. Tenhle průvod následovali očividně zmožení a různě zranění muži v bystrozorských hábitech.
"Smithe!" vzpamatoval se Sirius a zamířil k jednomu z nich.
"Co se proboha stalo?" vydechl jsem, když jsem na nosítkách poznal Moodyho.
"To ta banda z Mayfairu," hlesl slabým hlasem Smith. Teprve teď jsem si všiml, že má ruku zkroucenou v podivném úhlu.
"Ti zloději koření?" nechápal James.
"Kdepak koření," ušklíbl se kysele Thompson. "Drogy, lidi, drogy. Svině jedny."
"To stačí!" zavelela Angie pevným hlasem. "Ustup Siriusi. Tak uhni!" odstrčila ho, popadla Thompsona a nekompromisním příkazem ho navedla do jedné z očetřoven.
Najednou na chodbě zavládlo ohlušující ticho.
Všechno se seběhlo tak rychle, že jsme pořád zmateně postávali.
"No ... musím uznat, že holky jsou třída."
"To jo," hlesl Sirius. "Nechtěl bych se ocitnout v Angiiných spárech."
Vysloučil si za to bouchnutí do ramene.

**************************************************************
Poznámky autora:
nemocnice sv. Munga - popis přebrán z originální podoby
léčitelka Sue - byla zmiňovaná v minulých kapitolách jako kamarádka Angie a Lily
případ Mayfair - objevil se v minulé kapitole
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luckie Luckie | Web | 17. srpna 2012 v 23:38 | Reagovat

Konečně! To čeká se vyplatilo, rozhodně skvělá kapitola! :-)
Hezké, jak se James staral o to, co by na Řád mohla říct Lilly :-) ale ještě větší překvapení, že už o tom holky věděly!
A zajímalo by mě, co to bylo za týpka, který mluvil s Remusem a jestli to pak bude mít ještě nějakou spojitost s Řádem... Ale proč mu ubližuješ?! Chudák dostal nakládačku, ani si ji nezasloužil :-(
A rozhodně bych nechtěla být léčitelkou u sv. Munga. Doufám, že se jim tím neprodlouží šichta...

2 Zdeňka Zdeňka | 18. srpna 2012 v 16:18 | Reagovat

jééé konečně nová kapitola :) už se nemůžu dočkat té další...jinak super navázání na předešlou kapču a dobře si to vyřešila s těma holkama a řádem, jinak taky mě zajímá ten chlap co mluvil s Remusem, jsem zvědavá jak moc zasáhne do děje :)

3 Moony Moony | Web | 20. srpna 2012 v 18:29 | Reagovat

Wooooow... dokonalá kapitolka, skvělá :D jen tak dál Paddy :)) je fakt super :))

jo a jestli bys chtěla u mě na blogu je vyhlášena další soutěž :))

4 Anna Anna | 21. srpna 2012 v 18:44 | Reagovat

to je super kapitolka po tak dlouhé době já tu stepovala každý týden a vyplatilo se to úžasný a plosím další kapitolku moc moc mocinky plosím :D

5 Joure Joure | Web | 22. srpna 2012 v 12:04 | Reagovat

Já vím že to vypadá že v průběhu naší neakčnosti jsem Angie necetla, ale já ji budu číst vždycky :D úžasná kapitola :-) ten typek by mě taky zajímal :D kolik tak ještě kapitol do konca? ;)  těším se na další! :D

6 Šílenej Šílenej | Web | 15. září 2012 v 17:26 | Reagovat

to jsou lamy :D všechno jim uniká a tak se to dozvídaj poslední :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy