Návrat do jámy lvové

27. října 2012 v 19:33 | Paddy |  My Life Is Lie
Ahojky,
tak teda máme ty prázdniny... mno zatím jsou ve znaku uklízení, ale snad budu mít čas i na psaní.
Zatím teda kapitola k MLIL, i když v plánu byla Gie.
Snad se vám to bude líbit, a zanecháte po sobě nějaké ty komentáře XD
Kdyby vám něco nebylo jasné, pište do komentů, nechce se mi dělat vysvětlivky.

S pozdravem
Paddy


Návrat do jámy lvové

Vánoční ráno přišlo do Bradavic brzy. Bylo chladné, ale poprvé po několika dnech se objevilo slunce. Vrhalo své slabé paprsky na zmrzlou zemi a krystalky ledu pod jejich dotykem zářily jako diamanty. Branou právě prošly čtyři postavy. Regulus se svou partou se odpojil už u lesa, protože se dohodli, že ho neprozradí. Zůstanou u verze, kdy děckám pomohl Dippet a oni se sami objevili před Bradavicemi.

(Harry)
Rem se Siriem byli tak nadšení z našeho návratu až jsem je musel mírnit. Taky jsem byl šťastný, že jsem doma, ale někdo tady přece musí myslet, ne? Nejdřív jsme se museli ohlásit Brumbálovi a podobně. A rozhodně se nikdo nesmí dozvědět, kde všude jsme byli, co jsme viděli a s kým jsme mluvili. Nesmíme prozradit ani to, jak jsme se dostali zpět. Snažil jsem se jim v rychlosti vysvětlit pár důležitých poznámek, hlavně teda Nelly, ale chtěl jsem ať uberou na hlasitosti svého projevu. Rozhodně nemíním právě teď vzbudit celý hrad! Navíc to cestování časem mi nedělá dobře. Jakkoliv byla minulá noc mučivá, tohle bylo horší. Teď jsem se musel zabývat důležitými věcmi a jak se má člověk soustředit, když mu třeští hlava?
Nakonec jsme ty dva potřeštěnce setřásli a vyšlapali do ředitelny. Brumbál zas jásal, jak jsme šikovní a jak je nadšený a blabla bla. No takové ty jeho obvyklé kecy. Ve zkratce jsme mu navykládali pololži o tom, jak jsme byli bezradní a jak nám nakonec pomohl Dippet (což bohužel znamenalo odevzdat obraceč času) a nakonec jsme to uhráli na únavu a vypadli. S oddechnutím jsme opustili ředitelnu a to jsme ještě netušili, co nás čeká za kolotoč. Toho cvoka (jako Brumbála myslím) nenapadlo nic lepšího než náš návrat vyhlásit rozhlasem. V sedm ráno! V neděli! A ti šílenci, teda hlavně Collin Creevey a jemu podobní, se mohli zbláznit. Já sice taky, ale štěstím to nebylo. Vysílal jsem k nim nucené úsměvy a připadal jsem si znovu jako na konci čtvrťáku. Všichni tehdy slavili, ale mě bylo blbě. Chtěli dělat nějakou oslavu, ale to se nám povedlo ukecat, že večer to bude lepší. A pak jsem konečně zdrhnul z jejich spárů. Potřebuji klid, ticho, samotu... a lektvar proti bolesti hlavy. Nelly jsem jim nechal napospas, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Znovu jsem měl pocit, že co chvíli budu zvracet. Doprčič! Už žádné cesty časem! Přísahám!
Zalezl jsem do komnaty nejvyšší potřeby a oddal se výtečnému a zaslouženému spánku.

***********************
(vypravěč)
"Á .. už jsou tady. Posaďte se pánové," blýskl se Brumbálův úsměv a nabídl jim křesla. Profesorka McGonagalová zůstala věrně stát po boku řediteli a tvářila se trochu naštvaně, i když u ní těžko říct.
Remus se Siriem se váhavě usadili, přece jen netušili proč Brumbál tuhle schůzi svolal. S Harrym mluvili jen chvíli, pak zmizel mezi nadšenými spolužáky a od té doby ho neviděli. Ne, že by měli čas. Ve Velké Síni probíhaly přípravy k oslavě, kterou organizoval Collin spolu se svými kamarády, takže je Kratiknot chtěl mít k ruce. A pak je ředitel odvolal.
"Dnešek je plný překvapení, viďte? No neříkal jsem, že si poradí. Chce to víru, moji zlatí, víru. Citronový drops?"
"Ne, díky," odmítl tiše Sirius a vyměnil si s Remem vševědoucí pohled. Houby víra, Regulus a jeho kouzla je zachránila.
Ředitelna se ponořila do ticha. No, tak docela ticho tam nebylo. Portréty mezi sebou cosi zapáleně řešily, téma se dalo uhádnout snadno. Brumbál si tiše broukal nějakou veselou melodii a fénix mu přizvukoval.
"Ehm pane, čekáme na něco?" odvážil se po chvíli zeptat Sirius. Když se na něj ředitel zadíval tím zkoumavým pohledem, připadal si znovu jako student. Naštěstí bouchly dveře a do místnosti vplul Snape. Sirius by si nikdy nemyslel, že by Snapovi za něco snad někdy chtěl nějak děkovat nebo tak, ale teď by to i s chutí udělal. Brumbál od něj odtrhl pohled a nadšeně zdravil očividně znechuceného profesora obrany.
"Proč jsem tady?" zasyčel tiše. "Myslel jsem, že s tímhle nemám nic společného."
"Posaďte se Severusi. Jestli s tím máte či nemáte něco společného se teprve uvidí."
"O čem to tady mluvíme?" zamračil se Remus.
"O Harrym přece, Remusi, o Harrym. Myslel jsem, že je to zřejmé."
"S ním nemám nic společného," zopakoval tvrdohlavě Snape.
"No, nejdřív si musíme ujasnit pár věcí. Remusi, řekli vám jak se dostali zpět?"
"Ano," kývl Remus s klidem. "Nevěděli si rady, zašli za Dippetem a ten jim vyřídil obraceč času."
Byl si jistý, že v tom chyba nebude. Ale Brumbál se tvářil tak sebejistě, že si začínal myslet, že něco přehlédli. Ale nemohou prozradit Regula, za žádnou cenu!
"Jistě. Takže všem nám řekli totéž. Nicméně i obraceč má své hranice. Jestli opravdu cestovali obracečem, pak museli mít někde, jak bych to řekl, mezipřistání. A to je něco, co nám nezmínili. Jistě chápete mé obavy, chlapci moji. Co když narazili na mladší verzi Voldemorta?" upíral k nim Brumbál starostlivý pohled.
Byl ten pohled vážně upřímný? zaváhal Sirius. Nevěděl, co ho nutilo takhle přemýšlet, ale někde něco hluboko uvnitř něj tiše šeptalo, ať mu nevěří.
"No .. vypadali v pořádku, ne?" pronesl váhavě.
Severus se uchechtl a protočil oči. Vyměnili si s Brumbálem významné pohledy.
"Jen chceme, aby se podrobil nitrozpytu, to je vše. Tady Severus by jen..."
"Tak počkat! To se mu zas bude hrabat v hlavě?" vyskočil na nohy Sirius. Rem ho jemně stáhl zpět a upřel na něj naléhavý pohled. Možná, že by se dalo se Severusem spolupracovat. Je přece rozumný.
"Nebudu o tom diskutovat, Siriusi. Je to nezbytné pro dobro nás všech. Co kdyby byl pod Impériem?" zavelel Brumbál. Minerva souhlasně přikývla a čekali souhlas i od nich. Remus se Severusem nakonec kývli a Sirius to jednoduše vzdal. Viděl, že proti téhle síle nemá šanci.
"Přiveďte ho," přikázal Brumbál svým skřítkům.

**********************************
(Harry)

Tak krásně se mi spalo a ten kretén zas musí vymýšlet hovadiny. Nitrozpyt se Snapem, imaginární Imperio, stresování Siria a Rema, to všechno jen proto, aby pak ředitel s úsměvem prohlásil, že chrání svého oblíbence? Tss.. no fuj, takhle po ránu, ehm večeru, či co je. Rozespalý jsem se doplazil před chránič a snažil jsem se probrat. Naštěstí se to trochu povedlo výskajícímu Dobbymu, který byl štěstím bez sebe, že jsem zpět.
A pak jsem vstoupil do jámy lvové.
Brumbál se na mě šklebil zpoza svého stolu. Mí opatrovníci na mě hleděli se směsicí omluvy, strachu a bezmoci v očích. Minerva, ta vypadala furt stejně. A Snape zůstával schovaný ve stínech.
"Harry!" zajásal Brumbál jako by mě neviděl sto let. Kdy že to bylo naposledy? Před pěti hodinami? Zase se mi chtělo blít. A teď nevím, jestli z něj nebo furt z toho přenosu.
"Myslím, že bychom ti to měli vysvětlit. Mám obavy, že jste se zachytili v časové smyčce a dostal se k vám Voldemort. Byl bych rád, kdybys nechal tady profesora Snapa, aby to prověřil."
Zas to říkal takovým tím tónem jakoby mluvil o počasí. No počkej, já ti to nedám zadarmo.
"Aha.. a kde je Nelly?"
"Co prosím?" zarazil se v půlce pohybu.
"Byla celou dobu se mnou. Mohl chytit i ji, ne?"
"Oh, není třeba si dělat starost," mávl vesele rukou. "Nebudeme ji zbytečně stresovat. Jestli budeš v pořádku, bude jistě v pořádku i ona." A znovu se zazubil.
"A teď když souhlasíš, Severusi prosím začni."
Nezapoměl se zeptat, jestli chci zase mít Snapa v hlavě? Magor. Ale co, třeba hledat výhody jinde.
Sirius ještě zkusil protestovat, ale pak už jsem cítil známý tlak na svou mysl.
"Pusťte mě Pottere. Víte přece, že když budete odporovat bude Vás jen bolet hlava."
"No, nemám co ztratit. Vážně vás to baví, hrabat se mi v hlavě?"
"Myslíte? Kdo by stál o to procházet myšlenkami pubertálního děcka?"
Pobaveně jsem se ušklíbl a rozhodl jsem se mu ukázat pár těch horších vpomínek na boje se smrtijedy. Nic moc zásadního, abych neprozradil Asile, ale dost na to, aby pochopil, že já bojuju. A že on by měl taky.
"Nechte toho Pottere," sykl po chvíli tiše. "To není zábavné."
"Nikdy jsem neřekl, že to zábavné bude."
Chvíli bylo ticho. Cítil jsem, že tlak se usměrnil, jakoby tam Snape jen zůstal a čekal, co bude dál.
"Nevěřím mu. A vím, že vy taky ne," pokračoval jsem.
Jeho přítomnost se zachvěla, ale zůstala.
"Viděl jste, co dokáže. Vidíte ho i teď jen jako hráče."
"Jak jste se dostal zpět?"
"Otázkou nikdy nebylo 'jak' ale 'co', profesore."
"Co tedy?"
"CO jsem mohl vidět."
Na okamžik bylo ticho. Pak se stáhl.
"V pořádku, pane," odvětil tiše řediteli a stáhl se zpět do stínu.
"Žádné problémy? Nic?"
"Je čistý pane. Přesně jak řekl. Přistáli v Bradavicích, šli za Dippetem, ten jim dal obraceč a přesunuli se. Mezipřistání v nějaké chatě, to jsem nepoznal. Ale během pěti minut se přesouvali dál."
"Dobrá tedy," usmál se Brumbál. "Vidíte, nic to nebylo. Jen musíme být opatrní, časy jsou zlé."
"Můžem tedy jít?" zeptal se Sirius.
Brumbál jen mávl rukou a zadíval se na Snapa. A tak jsme konečně vypadli.
"To bylo těsné!"
"Co sakra Snape dělal takovou dobu?!" vztekal se Sirius.
"No to byla moje práce. Trochu jsme pokecali."
"Cože?" zastavil šokovaně Remus.
Než jsem stačil odpovědět, nebo si aspoň užít jejich nechápavé výrazy, kolem krku se mi vrhlo něco zrzavého. Nejdřív jsem měl dojem, že se na mě někdo pokouší spáchat atentát udušením, ale pak jsem mezi tou záplavou červené poznal Ginny.
"Ehh.. ne že bych tě neviděl rád, ale nedýchám!" zasípěl jsem přidušeně.
Hned odskočila, mumlala nějaká omluvná slůvka a začervenala se. Musel jsem se pro sebe usmívat. Byla roztomilá.
"Když já jsem tak ráda, že jsi se vrátil," usmála se vesele a rozpačitě si na prst namotávala jeden pramen svých dlouhých vlasů.
"No, jsem zpátky, žiju, všechno ok. Dobrý ne?"
"Dobrý?" zasmála jste. "To umíš jen ty. Jen tak si zmizet v čase."
"Ehm.. tak snad abychom šli," ušklíbl se pobaveně Sirius a odtáhl zaraženého Rema sebou kamsi do stínu chodeb. Momentálně mi to bylo celkem jedno.
"Počkej! Mistrem je tady Neville."
"To je pravda! Lektvarový mistr. Myslíš, že Snapa švihne, když takhle začnem Nevillovi říkat?" ušklíbla se škodolibě.
"S tím už nic nehne. Ten má předplacený pokoj u Munga."
"Vážně?"
"No jasně. Od chvíle, kdy jsme na škole, mu to Brumla dal darem," prohlásil jsem zcela vážně a Ginny se zvonivě rozesmála.
Pár minut jsme vedle sebe šlapali mlčky a ani pořádně jsme nevěděli kam jdeme. Ale bylo mi dobře. Poprvé za dlouhou dobu jsme nemusel přemýšlet.
"Ale bála jsem se o tebe,"pronesla tiše.
"Já se nenechám jen tak zabít," usmál jsem se na ni povzbudivě.
"Já.. chtěla bych ti něco říct, víš..."
"Harry! Harry! Harry!"
"Bože," zadíval jsem se na strop. "Hlídej mě, nebo toho trolla zabiju."
Chodbou se k nám řítil Ron. Objímat se mě naštěstí nechastal, ale co přínášel bylo horší.
"Jsou tu z ministerstva! Ve Vstupní hale. Chtěj s tebou mluvit."
"Se mnou? Nespletl sis Vyvoleného?"
Na okamžik se zarazil, pak mě lehce praštil pěstí.
"Ty seš vůl, víš? Chtěj něco projednat."
"Super. Tisková konference," ušklíbl jsem se na ně a vyrazil.
"Harry?!" křikla za mnou Ginny.
"Řekneš mi to pak, jo?"
"Co mu máš říct?" chytl se toho se zájmem Ron.

Ve Vstupní Síni bylo zas povzdvižení. Koho sakra napadlo řešit něco veřejně? Lupus s McGonagalkou se sice snažili dav zvědavců zahnat do Velké Síně, ale marná snaha. Když nepomohla ani kouzla, tak to vzdali. Mezi tím vším se vyjímaly dva sytě modré hábity pracovníků ministerstva, kteří se o něčem zuřivě dohadovali s Brumbálem. No nevypadal potěšeně, ať už mu řekli cokoliv. Divoce mával rukama a začínal rudnout. Bod pro ně! Už u mě vedou. Nasadil jsem úsměv alá Hodný Chlapec a vyrazil k nim.
"Dobrý den," pozdravil jsem je hlasitě. Musel jsem to ještě dvakrát zopakovat, aby si mě všimli.
"Á tady jste pane Pottere," usmála se na mě unaveně černovlasá ženská a podala mi ruku. "Adel Favor, ministerstvo kouzel, odbor sociálních věcí."
Páni, jak příručka. Co ti mi chtěj?
"Tohle je můj kolega Carl Boost. Mohli bychom si popovídat osamotě?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 28. října 2012 v 12:16 | Reagovat

Tyjo tahle povídka vypadá fakt zajímavě! Asi si ji přečtu! Ale bohužel není moc času, takže nevím jestli to bude hned...! Ale po zběžném přečtení téhle kapitoly se na to snad v blízké době vrhnu!!! :-)

2 Kiwiki Kiwiki | 28. října 2012 v 18:31 | Reagovat

Chudák Harry, furt je mu nějak blbě. Zvláštní, že Nelly je v pohodě. Nojo, ono cestování časem asi působí na každého jinak.
Nitrozpyt a ještě k tomu od Snapea? Brr. I když spolu měli celkem hezký rozhovor...on Snape nakonec nebude zas takový blbec. Ale Brumbál se mi nějak přestává líbit...
No, Ginny mi tam trochu vadí, nemám ji ráda. :-D
A návštěva z ministerstva? Co asi tak budou chtít? :-)

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 30. října 2012 v 19:07 | Reagovat

Díky!!! Ale jak jsem napsala... Chtěli jedno slovo,tak jsem dala jedno slovo...! A dess dělala úúúúžasná Ezlo!!!!!

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 30. října 2012 v 19:43 | Reagovat

Jo, jo... Jimmy je prostě miláček! Trochu potrhlej miláček!!!!! A Sirius a Remie taky!!!! :))) A kdo chce tvrdit, že je miláček i Pettigrew, je pěknej de*il!!!! Sorry za takový slovo (i když je vyhvězdičkovaný), ale jinak to vyjádřit nejde!

5 Luckie Luckie | Web | 1. listopadu 2012 v 16:34 | Reagovat

Další skvělá kapitola :-)
Líbí se mi, že Siriusovi se nějak nezdá Brumbál... mohl by přijít na to, jak je falešný? Jinak bych skoro zapomněla, zže tam někdo jako Snape je, ale to nevadí :-D :-D
Ale co tam sakra chtějí ministerští?!

6 Šílenej Šílenej | Web | 4. listopadu 2012 v 13:46 | Reagovat

grrrrrrrrr stopnout to zrovna tak blbě? ty bys zasloužila! a ten Brumla už mě taky začíná srát! a ten Ron... ukřižovat! anebo víš co? vymlať je tam všechny a bude svatej klid :D

7 Moony Moony | Web | 14. ledna 2014 v 19:50 | Reagovat

Omg zase takhle useknou kapitola:D no Brumla mi leze už krkem :D a Sevie? je to borec.. ale ti ministerští mi dělají starosti :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy