Angie Potterová - recap

13. října 2014 v 20:29 | Paddy |  Angie Potterová
Ahojky,

Angie se blíží ke konci (zbývají poslední dvě kapitoly) a věřte nebo ne, jsou i dopsány, zkontrolovány a schváleny od cowritera.

Ale ještě před tím, než se objeví zde, je na řadě recap (= rekapitulace)

Tenhle článek není kapitola. Je to shrnutí pětileté povídky (úvod byl zveřejněn 31. března 2009), takže kdo si moc nepamatuje o čem to vlastně bylo, směle do čtení.

Vaše Paddy



Recap


Jmenuji se Angie Potterová a můj příběh, který vám vyprávím, začíná jednoho letního, na první pohled, docela obyčejného dne.

Docela obyčejný den, který se od jiných lišil snad jen tím, že přijel Sirius. V době, kdy tento příběh začíná, to pro mě byl pouze Black a vládla mezi námi nekonečná válka. A jelikož mě rodiče v tomhle nechali sami, přizvala jsem si na pomoc Remuse.

Ano, když se teď ohlížím zpět, myslím, že to od našich rodičů byl skvělý tah. Myslím, že právě tyto dny jsou jakousi startovní čárou našeho dlouholetého a úžasného přátelství. Ale nepředbíhejme...

Náš sedmý ročník kluci samozřejmě zahájili stylově, když přijeli pozdě... natolik pozdě, že zmeškali hostinu a vysloužili si první a zřejmě jejich nejrychlejší školní trest, který pro některé z nás měl skutečně zásadní důsledky.

Ten večer, kdy kluci trávili svůj čas uklízením, totiž vznikla sázka. Nesmyslná a šílená. Sázka, která zraňovala, ale do určité míry nás posunula vpřed. Jen díky pitomé sázce jsem vyzkoušela, co to znamená chodit se Siriusem Blackem, jen díky této sázce James konečně prolomil ledy u Lily. Vlastně to bylo takové nutné zlo, které nás naučilo více se navzájem poslouchat a rozumět si.

Vánoce toho roku se konaly u nás. Samozřejmě zbytek Pobertů nechyběl. Svátky proběhly ve znamení klidu a sbližování, ale to bylo brzo narušeno návratem do Bradavic, kde na nás čekala šokující zpráva - někdo uvnitř školy byl napaden.

Tato zpráva byla jakousi předzvěstí většího zla, ale tehdy jsme byli příliš mladí a bezstarostí, abychom ty jemné signály viděli. A tak kluci vymýšleli další šílené akce, dál jsme trénovali famfrpál a dál se potýkali pouze s učením. Nově mezi nás přibyla Viky, která mě tehdy neskutečně štvala svou přítomností a dnes si už vlastně ani nevzpomínám proč.

Útok na Siria byl nečím tak nečekaným, tak šokujícím, tak bolestivým, že některým z nás konečně otevřel oči a my měli poprvé možnost poznat krutou realitu. Poprvé jsme cítili povinnost dospět, váhu zodpovědnosti za naše blízké a za náš osud. Celá tahle situace nás pouze sblížila a padl slib, který setrval do poslední minuty. Chránit jeden druhého do posledního dechu.

Pro mě byly tyto události jaksi zlomové. V době tohoto zmatku a všech těch šílených situací, jsme s Remusem našli cestu jeden k druhému. Našli jsme svou spřízněnou duši.

Nebyli jsme to pouze my, kdo se zmítal ve rozhodující životní situaci. V této době náhoda (a tak trochu Křiklan a jeho lektvarový projekt) spojila cesty osudu jedné zmijozelské černovlásky a mé maličkosti. Zprvu jsme si ani nevšimly, jak moc se měníme a jak moc nás tohle ovlivňuje. Teprve ve chvíli, kdy nás Sirius obvinil ze zrady, jsem si uvědomila, jak moc jsme si s Bellou blízké. Nikdy jsem neočekávala přátelství s někým ze Zmijozelské koleje, ať už to bylo dáno odvěkou rivalitou mezi našimi kolejemi, nebo snad osobním zaujatým postojem, ale stalo se.

Bohužel Bella nebyla jediná ze Salazarovy koleje, kdo se mi připletl do života. Zprvu jsem si ani neuvědomovala, cože se děje, nebo jsem to snad brala jen jako další hloupý výmysl, pravdou ovšem zůstává, že Lucius Malfoy se stal mou osobní noční můrou, stínem, který mě pronásledoval a bohužel i ničil.

Aby toho nebylo málo, v těchto dnech utrpěl náš vztah s Remusem první velký šrám, a to vinou jediného úplňku a pár nedorozumění. Bohužel tato situace měla vliv na nás všechny. Rozpadávali jsme se. Jakoby najednou šel každý sám za sebe, každý se svou pravdou a trochu jiným úhlem pohledu. A teprve, když tichá válka přešla v zuřivost, obviňování a bohužel i bolestné zranění, byli jsme schopni znovu vidět, vcítit se a naslouchat jeden druhému. Asi jsme zase jednou potřebovali od života nakopnout, abychom přišli k rozumu.

Na krátkou dobu nastaly časy veselých zážitků, karambolů a řádění Pobertů. Časy, kdy jsme zase byli bezstarostí, plni chuti do života, plní radosti a smíchu.

Bohužel cesty osudu jsou nevyzpytatelné a nikdy nevíte, co číhá za rohem. Pohřeb Siriovy matky byl právě takovou nečekanou situací, která měla své klady i zápory. Siriuse tato situace zasáhla zvláštní a především nečekanou silou, na druhou stranu by se dalo říct, že znovu našel svého bratra.

Tento okamžik si Lucius vybral pro svůj další krok, kdy mě doslova přinutil vzdát se lásky k Removi a na několik týdnů se od Pobertů a své koleje vzdálit. A zašlo by to mnohem dál, nebýt Siria, který mě jen tak tak zachránil před Malfoyovou zuřivou touhou vlastnit. A právě tu noc si Sirius zahrál na dohazovače a dokázal napravit to, co zmijozelský princ napáchal. Oddechla jsem si až ve chvíli, kdy se Brumbál rozhodl rázně zakročit a Malfoy byl přinucen školu opustit.

Další velmi výraznou etapou našeho školního života byly OVCE. Ano, stres a obavy ze sellhání zde sehrály svou roli, nicméně byli jsme schopni tuto životní zkoušku přestát v dobrém. Jediný Petr musel zkoušky opakovat.

A v těchto dnech, kdy konec sedmého ročníku již byl za dveřmi, jsme se museli potýkat s velmi důležitou otázkou. Co bude dál? Celých sedm let byly Bradavice naším domovem, bezpečným místem, prostě naším životem. A najednou nastala chvíle, kdy jsme měli roztáhnout svá křídla a vydat se do světa na vlastní pěst.

Nutno podotknout, že jsme se nemínili vzdát společnosti svých přátel, a tak jsme našli nový domov v nevelké vesničce Ewelme.

Na toto období vzpomínám s úsměvem na tváři. Ať už to byli kluci, kteří se nám tak vehmetně snažili dokázat, že umí vařit, až bylo v domě o jednu slepici navíc, nebo Sirius a jeho nová záliba v motorkách, či snad jen každodenní život obohacen vtípky Pobertů, prostě toto období patřilo k nejšťastnějším v našem životě.

K novému začátku také neodmyslitelně patřila nová škola. Kluci byli přijati na Bystrozorskou akademii, kde pilně cvičili pod ostrým dohledem Alastora Moodyho, zatímco já a Lily jsme si plnili náš sen - pomáhat ostatním.

Byl chladný prosinec, vlastně Silvestr, kdy nám osud zasadil další bolestivou ránu. Při útoku na náš rodný dům byli zavražděni naši rodiče. Tato zpráva za sebou zanechala hlubokou ránu a ta nikdy, nikdy nezmizí.

Smrt blízkých nám ukázala svět v novém světle. Začali jsme si víc všímat drobných událostí, které poukazovaly jen na jediné - kouzelnická země se řítí do války.

James a Lily se rozhodli déle nečekat a spojili své životy v manželském svazku, protože život je přece krátký a nevíte, co se stane dál. Je potřeba žít tady a teď.

V té době Remuse vyhodili z Akademie kvůli jeho vlkodlačství a on se tak stal jedním z prvních členů nově založeného odbojářského spolku Fénixův Řád.

A právě jeho mise u vlkodlačí smečky se stala příčinou našich častých hádek a nakonec i tichého rozchodu. Rozchodu v době, kdy na svět přišel Harry - radost a nové slunce naší party.

Až o pět měsíců později, kdy se Remus objevil u dveří zmrzlý, zmlácený a se zoufalým pohledem v očích, jsme pochopili, že to, co mezi sebou máme, je příliš vzácné na to, abychom to zahodili kvůli hádkám a neshodám.

Nový kolotoč událostí rozpoutal únos Lily, který přišel nečekaně, skoro o třičtvrtě roku později. James byl naprosto zoufalý a nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Celý Fénixův Řád dělal vše, co bylo v jeho silách. Pomoci se nám dokonce dostalo i z té druhé strany, kdy mě nečekaně varovala Bella. Ale Lily nakonec přišla sama. Voldemort měl své skryté plány, které nikomu nedávaly ani omylem smysl, ale byly záminkou pro velké stěhování. James věděl, že svou rodinu musí chránit a společně s Brumbálem přišli s velkým plánem zahrnujícím Fidelovo zaklínadlo a strážce.

Strážce, kterým se měl stát jeden z nás.

Strážce, na kterém měl záviset osud nás všech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornel Cornel | Web | 13. října 2014 v 20:57 | Reagovat

Vážně? Teda, vážně jsou poslední kapitoly napsaný  a zkontrolovaný a všechno? A kdy je přidáš? Třeba zítra? Prosím? ;-)
Tohle je totiž děsně skvělá povídka, přečetla jsem ji celou za jeden den! Bylo to někdy v srpnu, myslím. Od roku 2009 ji ale nečtu(tehdy jsem ani nevěděla co je to fanfiction...ale tak zase...bylo mi sedm. :D
Jen takový detail - to zaklínadlo není Fidelovo, ale Fideliovo ;-).
A hrozně moc se těším na další kapču! :D

2 Moony Moony | Web | 14. října 2014 v 0:06 | Reagovat

já si budu muset Angie znova přečíst :D trochu se ztrácím :D i v tom racapu :D ale těším se na poslední dvě kapitoly... jsi borec kočko ;)

3 Luckie Luckie | Web | 17. října 2014 v 15:02 | Reagovat

Hm... matně vzpomínám, něco si pamatuju, něco by bylo dobré si přečíst znovu :-D
Každopádně se nemůžu dočkat na další kapitolu :-)

4 Zonia Zonia | Web | 17. října 2014 v 17:09 | Reagovat

Ďalšiu kapitolu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy, názvy míst a prostředí patří J.K.Rowlingové.
(Kromě originálních - mnou vytvořených).
Tento blog není vytvořen za účelem zisku.
Design vytvořen Paddy